Dopisy

Dva kroky pro Romy

S potěšením jsem si přečetl rozhovor s panem Hůlem. Je dobře, že se do tisku dostalo vyjádření člověka, který bez všelijakých klišé a politicko úřednického ptydepe hovoří o Romech. Navíc člověka, který pracuje v „oboru“. Jenže nevím, jak donutit všelijaké profesionální příživníky sociálních problémů, aby se jeho rozhovorem zabývali, neřku-li, aby jejich sdružení bez jalových řečí přizvali k pokusu aspoň nastartovat nějaký program, který by panu Hůlemu aspoň ve stáří umožnil vidět normální romské občany ČR.

Tento problém budou buď neúspěšně a bez konce řešit idealisté Hůleho typu a psychicky na to ještě dojedou, nebo s nimi spojení tvrdí pragmatici, kteří se vykašlou na všechen balast okolo a něco z toho bude. Už jenom trapné výmluvy typu „spočítat Romy nelze, protože lidská práva neumožňují lidi dělit podle etnického původu“ nikomu nepomůžou jejich problém vyřešit. A to vůbec nemluvím o šílených nápadech jako třeba uzákonit povinné zaměstnávání Romů ve větších firmách.

Navrhoval bych jako první krok pozavírat všechny romské barony, veksláky, pasáky a kvazipolitiky, kteří své spoluobčany a stát okrádají a vykořisťují. Jako druhý krok pak spočítat Romy, kteří jsou občany ČR, a ostatní poslat domů. A také se domluvit s jejich novými vzdělanci, hlavně vynechat bývalé bolševické prokurátory, kteří po jejich zádech vystoupali až do evropských struktur za evropské platy a stejně pro ně nic neudělali.

Na závěr bych pana Hůleho varoval před zlehčováním fenoménu Černých panterů, oni se taky objevili, až když bylo hotovo a světu chybělo trochu karnevalu. No představte si, že by se takzvaní Afroameričané stali rovnoprávnými za použití demokratických prostředků! To by světová levice, a víme, kým byla řízena, opravdu nepřežila.

Pavel Jášek, Kojetín

Rakety v Česku? Ano

Odpůrci umístění raket na našem území mají strach zúčastnit se aktivní obrany demokratické přítomnosti. Přenést odpovědnost na jiné je ubohé, zbabělé a je to důkazem neschopnosti postavit se zlu. Snaha vyhnout se aktivní účasti na obraně společných hodnot se spojenci mě uráží a ponižuje. Stydím se za politiky, kteří nabízejí život v bezpečí na cizí účet. Jsme v NATO, jediné akceschopné organizaci, jak doufám, svéprávným, sebevědomým partnerem. Extremisté chtějí civilizovaný svět okrást, šíří strach a násilí. Jdeme všichni stejným směrem, delší či kratší cestou, jsme zde na chvíli a je na nás, abychom život prožili důstojně, svobodně. Nejsme ovce.

Jiří Viliam Daubner

Ztráta historické paměti?

Když pan Paroubek vyhlásil veřejně svůj záměr přizvat komunisty do své příští vlády, mnoho srdcí v této zemi se zachvělo hrůzou. Jsou ještě v živé paměti dvojité ostnaté dráty nabité elektřinou na našich hranicích, běsnění lidových soudů ve čtyřicátých a padesátých letech, ponižující prověrky a kádrování, atmosféra špiclování, provokací a strachu, přeměna kdysi čestných lidí v podlézavé zbabělce a zrádce – a tak by bylo možno pokračovat ještě dlouho.

Dnešní KSČM není zřetelně tou stranou, se kterou jsme se setkávali v dobách, kdy naši komunisté byli sami obětí stalinistických a neostalinistických represí. Její vztah k ideálům demokratického socialismu z roku 1968 se zřetelně vytratil. Nedávno přirovnal soudruh Filip oběti politických procesů v padesátých letech k obětem amerického bombardování Prahy v dubnu 1945. Za touto paralelou lze slyšet zřetelně Stalinovo: „Když se kácí les, létají třísky!“

Politický pragmatismus pánů Paroubka a Kalouska by nás mohl zavést někam, kde jsme již jednou byli a kam se nechceme vrátit.

Václav Novotný

Omluva

V minulém čísle Respektu jsme u rozhovoru s Danielem Hůlem omylem uvedli, že již vystudoval demografii a sociologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Daniel Hůle však svá studia ještě nedokončil. Omlouváme se jemu i čtenářům.