Co se děje ve světě

Jsou tři. Jsou to sestry. A všechny jsou od narození slepé. Hrají a zpívají tradiční brazilskou hudbu nejen na zaprášených ulicích a před kostelními vraty severovýchodu, ale také na slavných hudebních festivalech, hudbu pro ně skládá i současný ministr kultury Gilberto Gil. Sedm let je natáčel dokumentarista Roberto Berliner a vznikl tak nejen šestiminutový hudební snímek, ale také celovečerní film s těžce přeložitelným názvem A Pessoa É Para o que Nasce (Člověk je tím, pro co se narodil). Po filmovém úspěchu se nedávno početné publikum tří svérázných sester Reginy, Marie das Neves a Conçeicão Barbosových dočkalo dvojalba, na němž jsou nejen písně z dokumentárního filmu, ale také remaky jejich písní od slavnějších kolegů, jakými jsou zmiňovaný Gilberto Gil, Teresa Cristina či legendární Pato Fu. Ještě před deseti lety ale o ženách věděli jen prodavači a zákazníci na zapadlých tržištích brazilských měst. Trio svým zpěvem tehdy živilo dalších 14 členů rodiny: otec alkoholik nevydělal za celý život ani vindru, a jakmile zjistil, že jeho dcery jsou sice slepé, ale hudebně nesmírně nadané, nechal je protloukat se zemí a vydělávat na početné a líné příbuzenstvo. Jejich chudoba dospěla tak daleko, že musely prodat i tzv. ganzá, milované kovové trubice naplněné obilnými zrnky, a zpívat bez jejich doprovodu. Právě v tomto stadiu je zastihl filmař

Roberto Berliner. Nejvyhledávanější režisér brazilských hudebních klipů se zrovna se svým štábem z TV Zero poflakoval po městečku Campina Grande a hledal v něm další neznámé pouliční umělce do svého pořadu Zvuky ulice, aby z nich udělal když ne přímo hvězdy, tak

alespoň meteory hudebního nebe. Rytmický zpěv a zvláštní smysl pro humor sester ho ihned okouzlil a rozhodl se, že jim věnuje daleko delší filmovou metráž, než jaká by mu stačila na jeden televizní pořad. Berlinerovi z toho pochopitelně mohl velmi lehce vzniknout sociálně angažovaný, dojemný a veskrze okoukaný kýč (do jedné ze sester, Marie das Neves, se navíc zamiloval). Nicméně bída a slepota, směšné barevné zástěry a ošuntělý zjev hudebnic nejsou hlavním námětem filmu. Je jím hudba sester Barbosových a jejich cesta ke slávě, která dokáže zamávat s kýmkoli. Stárnoucí ženy se svými chřestivými trubicemi sedí na jevišti, kam je otcovsky dovedl Gilberto Gil, koupou se nahé v řece, vyprávějí, proč je život takový, jaký zrovna je, bojují s nástrahami prvního turné, a především se svým dokumentaristou balancují na hraně fikce, snu a pravdivého zachycení vlastní proměny. V tomto nevšedním prolnutí hudby a filmu byly smazány všechny hranice. Už jen tím vám snímek A Pessoa É Para o que Nasce změní pohled na svět.

Autorka je hispanistka.