Ve hvězdách

Chybně vyhodnocený raketový útok. Jaderné střely odpálené po falešném poplachu. Tak vypadají scénáře náhodného vzniku zničující války. Zabrání tomu protiraketový štít? Odpovědi na dnes aktuální otázku se liší, ale úvahy podobného typu jsou staršího data. Přenesme se o 23 let nazpět.

Na monitorovací stanici vojenských družic včasné výstrahy u Moskvy běží první minuty 26. září 1983. Velitel směny podplukovník Stanislav Petrov má za úkol sledovat, zda se na obrazovce neobjeví americké střely mířící na Sovětský svaz a v případě jejich detekce podat zprávu politickému vedení země. To pak rozhodne, zda zmáčknout příslovečný „červený knoflík“ a odpálit na útočníka svůj zničující arzenál. Tak velí logika rovnováhy strachu za studené války. Najednou počítač skutečně hlásí poplach, sofistikovaný systém zjistil jednu americkou raketu mířící na SSSR. V logice computeru agrese. Ale Petrov zachová chladnou hlavu. Uvažuje logicky: když už se Američané odhodlali k sebevražednému útoku, proč neodpálili celý arzenál, ale jen jednu raketu? Zdravou skepsi vůči bezchybnosti počítače si Petrov uchová, i když systém hlásí čtyři další rakety letící z USA. Podezření ověřit nelze. Pozemní radary včasné výstrahy totiž „nevidí“ za obzor. Petrovovi zbývají řádově minuty do chvíle, kdy musí zprávu poslat „výš“. Nakonec se ale spolehne na svou intuici a celou věc vyhodnotí jako falešný poplach.

Petrov měl pravdu. Při vyšetřování vyšlo najevo, že celý alarm byl způsoben odrazem zapadajícího slunce od mraků, a vše bylo napraveno změnou příslušného softwaru. Podplukovník poté nebyl ani pochválen (za intuici), ani potrestán (za nenahlášení), nicméně byl přeložen na méně odpovědnou funkci a posléze odešel do předčasného důchodu. Celý příběh vyšel najevo až o dekádu později, když vydal své paměti generál Jurij Votincev, bývalý velitel protivzdušné raketové obrany sovětů. Až poté se Petrov začal mnohým na Západě jevit jako hrdina. Sanfranciské Sdružení občanů světa ho v květnu 2004 v Moskvě dekorovalo cenou World Citizen Award. Letos v lednu pak Petrov vystoupil v New Yorku v OSN a ze setkání s novinářem Walterem Cronkitem vznikl filmový dokument Červený knoflík a muž, který zachránil svět. Ruské zastoupení při OSN Petrovův význam bagatelizovalo: za žádných okolností (ani v SSSR, ani v USA) prý nemohlo rozhodnutí k jadernému úderu padnout na základě údajů z jednoho zdroje. Ale například Bruce Blair, šéf washingtonského Ústavu pro světovou bezpečnost, toto zpětné ubezpečení zpochybňuje. Vždyť to bylo tři týdny poté, co sověti sestřelili jihokorejský civilní letoun (269 mrtvých) a prezident Reagan je vzápětí nazval „říší zla“, takže falešný poplach nemohl přijít v kritičtější chvíli.

Dokládá tento příběh riziko protiraketového štítu? Zdaleka ne úplně. Technologie je pokročilejší. A i kdyby nebyla, po zjištěném útoku by nevystartovaly jaderné hlavice, nýbrž protirakety v podobě pouhých projektilů bez nálože. Takovou volbu Stanislav Petrov neměl.