Ten třetí na lince

Aféra s odposlechy politiků a novinářů se v posledních dnech stala zrcadlem a stvrzenkou zdejších dlouhodobých, všelijak tlumených, ale vždy znovu se ke slovu hlásících obav. Opět jsme si jednou byli nuceni zpříma připustit dvě vrcholně nepříjemné pravdy. Že totiž některé složky naší policie velmi pravděpodobně pracují ve prospěch vládnoucích mocenských elit; ať už tím, že metou pod koberec jejich zločinné delikty, anebo tím, že zastrašují a likvidují své kolegy či občany, kteří se ty delikty snaží rozkrýt. A že jim v tom – což je druhá zpráva odposlechové aféry – pomáhají členové zdejší justice.

Potlesk a smích

Byla to v posledních deseti dnech na nás opravdu absurdní podívaná. Nejprve ministr vnitra oznámí přes televizní kamery překvapené veřejnosti, že minulá vláda nechala odposlouchávat dvacítku politiků a novinářů. I když nedodá jediný důkaz, jeho strana začne mluvit o všeobecném fízlování, které tady prý zavedli v minulosti její političtí konkurenti. Pak vyjde najevo, že jediným zdrojem ministrova senzačního odhalení byla SMS novináře, který od „neznámého zdroje“ dostal informaci, že je odposloucháván. Dva dny po ministerském šoku vystoupí nejvyšší státní zástupkyně s prohlášením, že k ničemu nezákonnému nedošlo: žádní novináři ani politici prý odposloucháváni nebyli. Předseda opoziční ČSSD celkem logicky volá po mimořádném zasedání poslanců a…