Kalamita v české zahrádce

Lesy jsou ve špatném stavu a mají se změnit. Dřevorubce ale nejde zastavit.

V současném babím létě to zní sice jako z Marsu, ale je to tak: pro zimní les je nejhorší bezvětří. Stromy se jak luky napínají pod vrstvou mokrého sněhu, ještě chvíli se náporu brání, a pak prásk, prásk, povolují jeden za druhým. Za dlouhých zim se to stává poměrně často, letošní katastrofa na Třeboňsku ovšem překonala historické anály: v lednu za tichého úžasu okolních rybníků podťal sníh asi půl milionu kubíků dřeva. A vědci zvedají prst: takových pohrom bude přibývat, protože klima se mění a nepůvodní smrkové a borové porosty extrémní výkyvy počasí nevydrží. Podíváme-li se na místo třeboňské pohromy dnes, dostaneme čistou zprávu, jak umíme s katastrofami tohoto typu nakládat. Možnosti jsou totiž dvě. Buď ji využít k přeměně na životaschopnější les, nebo pod jejím krytím vytěžit co největší hromady dříví z jinak nedostupných, zákonem chráněných končin.

Kudlanky na lovu

„Když stromy dostávaly ty smrtelné rány, zrovna jsem tudy projížděl na běžkách,“ vede nás místní patriot, rybář, básník a vodohospodář Miroslav Hule kolem domů s barokními štíty v jihočeské vísce Lužnice až do hustého, převážně borového lesa. Porosty leží stranou hlavních silničních tahů, krom místních a dřevařů tu nepotkáte živáčka. Ideální místo, kde si lesní dělníci můžou dělat, co chtějí. „Tady řádily fabriky na kácení,“ zapadá Miroslav Hule do brázdy po…