Dopisy

Leccos je jinak

Rád bych reagoval na článek O svůj infarkt se suďte domav minulém čísle Respektu. Článek je dle mého názoru přepjatý, příliš přebírající názory strany, na kterou se autor staví. Už označení Vioxxu v podtitulku článku jako zabijáka je emocionální. Vyšší výskyt závažných nežádoucích vedlejších účinků, který vede k ukončení užívání, prostě může doprovázet nová léčiva. Je možné pochybení při provádění jeho laboratorního a klinického testování, dodatečné zjištění (relativní) závadnosti však nelze vyloučit.

V českém právním prostředí nelze vyloučit, že žalobci (nevím, co je to hromadná žaloba podle českého práva, snad série žalob podobně poškozených…) nedostanou nic. Odpovědnost výrobce, eventuálně distributora za výrobek podle speciálního zákona totiž v Česku nezahrnuje odpovědnost za újmu, kterou zapříčinila vada výrobku, již nebylo možné zjistit při dobovém stavu vědy.

Souhlasím ale s kritikou odškodňování podle tabulek ministerských vyhlášek. Oceňování bolestného je skutečně nedostatečné. Soudcovská libovůle však může mít nemalé problematické ekonomické důsledky, které koneckonců článek naznačuje.

Filip Křepelka

Jednoduchá odpověď neexistuje

V 37. čísle Respektu vyšel článek Sofiina volba českého zdravotnictví. Jednoduchá odpověď na otázku, zda hradit či nehradit očkování proti rakovině, neexistuje. Samozřejmě by hrazeno být mělo z velké části a spoluúčast pacienta by měla být odstupňována podle zdravotních rizik, která si pacient sám nese – kouření, abusus alkoholu atp. Ve svém součtu je účinné očkování vždy levnější než následná léčba. Jenže aby na očkování pojišťovny měly, je třeba změnit celý systém financování zdravotnictví tak, aby se plně nehradily léky jako Paralen, Acylpyrin atp., aby se zvýšila spoluúčast pacienta (např. i platbou za hotelové služby v nemocnicích) a aby se zavedlo skutečné zdravotní pojištění odstupňované podle rizik a ne pofidérní paušální daň ze zdraví. Změnit postoj k primární péči a uvolnit jí takový prostor a finanční limity, aby se následné náklady za zbytečné hospitalizace daly využít hospodárněji. Ale to je diskuse na celý Respekt a ne na pár řádků příspěvku.

Tomáš Křiklán, praktický lékař pro dospělé

Provinciální kolorit českých politiků

Když ponecháme stranou racionální a věcné důvody proč euro ano a česká korunka ne, nelze přehlédnout český provincialismus, s nímž si chceme vystačit, nebo spíše se vylhávat ze svého členství jak v EU, tak i v NATO. Bohužel, tento postoj platí pro obě dvě nejsilnější parlamentní strany, ale i pro zbývající strany v parlamentu, které se také nechají zlomit volební „perspektivou“; samozřejmě kromě komunistů, kteří hodnoty EU a NATO programově nesdílejí (řečeno jejich slovníkem). Česká politika nebo spíše dnešní čelní čeští politikáři nepřekračují místní dobový kolorit. To, co se u velkých států snadněji stráví, u tak malých zemiček, jako je Česká republika, znamená mizerné vyhlídky pro společnost a občany, kteří si navíc kvalitativně odlišné politiky snad ani nepřejí.

Kristián Kaufmann, Rakovník

Hodnota stromů

Opravdu mne nadzvedla formulace pana Tůmy v diskusi Index šťastného Fidela Castra(Respekt č. 38/06). Píše tam, že stromy nemají samy o sobě hodnotu nezávislou na hodnotě, kterou jim přisoudí lidé. Předpokládám, že pan Tůma nemusí dýchat kyslík. Rozhodně patří k lidem, kteří mají obrovské mezery ve vzdělání, bohužel běžné u ekonomů.

Tady by mělo následovat asi 50 řádků sprostých slov na účet toho pána, ale pokusím se zachovat jako dáma.

J. Mollerová, RNDr.,CSc.