Angelo, máme výročí

Vysoká nezaměstnanost, vyšší schodek rozpočtu, než dovoluje Evropská unie, a předčasné volby – tak vypadala situace před rokem v Německu. Po volbách pak přišla nejen velká koalice, ale objevila se i velká šance na dlouho očekávané reformy. Neuběhl ani rok a naděje na důkladné reformy se rychle rozplynuly. Předchozí sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder byl sice neoblíbeným, ale respektovaným politikem, jeho nástupkyně, křesťanská demokratka Angela Merkelová, je oblíbenou, avšak nerespektovanou hlavou vlády. V pomyslné žákovské knížce kancléřky je vedle jedniček ze zahraniční politiky napsáno „neuspokojivé“.

Semafor už opět láká

Když se křesťanští a sociální demokraté ujali v Německu vlády, měli před sebou dvě možnosti – spojit síly podložené úhrnem 73 % hlasů ve Spolkovém sněmu, nebo se vzájemně blokovat. Nyní se ukazuje, že si koaliční partneři zvolili cestu druhou. Jejich souznění během prvních měsíců společné vlády bylo tedy spíše maskovanou studenou válkou. Společně odsouhlasili například úspěšnou reformu federalismu, ale odklepli i nejvyšší zvýšení daní od roku 1949. Povinné odvody na důchod se zvedly na skoro 20 % z hrubé mzdy a daň z přidané hodnoty se od 1. ledna navyšuje o tři procentní body na 19 %. Bude zavedena takzvaná daň pro bohaté a zdravotně pojištění budou také muset sáhnout hlouběji do kapsy. Zuby si koalice vylomila…