Kaleidoskop

Podpisem Maďarska vstoupila 4. ledna v platnost tzv. Karpatská úmluva, jejímž hlavním cílem je zachování krajiny, biologické rozmanitosti a kulturního dědictví Karpat. K dohodě se dosud připojily Slovensko, Česká republika a Ukrajina, ve třech zemích ještě musí ratifikace proběhnout (důležité je to hlavně v případě Rumunska, na jehož území leží polovina pohoří; zbylé dvě země jsou Polsko a Srbsko a Černá hora). Má ale vůbec smysl vkládat naděje na zdárný rozvoj regionu do nějaké mezinárodní smlouvy? Částečně ano. V textu úmluvy se skloňuje často slovo udržitelnost, důležitější ale budou praktičtější přínosy: snazší propojení chráněných území, koordinace územních plánů v příhraničních oblastech nebo ochrana vod v celém regionu. Karpaty nám nemohou být lhostejné, i když k nám zasahují jen malou částí. ČR leží mezi vymydleným Západem a zarostlým Východem. Dnes nám připadá, že by největším neštěstím byla ztráta kontaktu s tím vymydleným Západem, přijdeme-li ale o zarostlý Východ, ochudí nás to stejně.

Právě před jedenácti lety se rozhořel mezi tehdejším ministrem životního prostředí Františkem Bendou a Ivanem Dejmalem, jenž řídil Bendovi podřízený Český ústav ochrany přírody, spor o vedení ochrany přírody v zemi. Jejich neshody nakonec patřily mezi důvody, které vyústily v Dejmalův vyhazov a rozdělení tehdejšího ústavu ochrany přírody na dvě organizace – na správu…