Strach a radost a biolíh nad Suchohrdly
Měli dostat velké peníze a práci hned za plotem, ale řekli, že mají raději slunečnice – a sousedy.
Měli dostat velké peníze a práci hned za plotem,
ale řekli, že mají raději slunečnice – a sousedy.
Pokaždé, když se Běla Wolnerová podívá oknem ven ze svého domku, cítí lehké píchnutí radosti. Není to jen proto, že vidí velkou idylu: volavky vznášející se nad rybníkem v poli slunečnic a kopce Pálavy na obzoru. Ta hlavní radost Běly Wolnerové pochází z toho, že výhled na tu krásu potrvá dál – protože nemusel. Jsme ve vsi Suchohrdly u Znojma, kde měla podle plánů radnice vyrůst velká továrna na biolíh – to zázračné palivo budoucnosti. Jenže proti stavbě se postavila většina obyvatel.
Například paní Slatínská, jejíž rodina mohla na prodeji půdy vydělat pár milionů, odmítla. „Nejdřív jsme pole chtěli prodat,“ říká paní v zástěře a papučích, když nás pustí na zápraží. „Ale všichni by řekli, že jsme je prodejem podtrhli. Nešlo by tu žít,“ říká paní. Neslyšíme od ní o strachu z mnohatunových emisí škodlivin a prachu, hluku, vyčerpání spodních vod či třeba pobití mloků v místním rybníce. I majitelka skrovného domku, před kterým visí na šňůře trička a záplatované tepláky, dala před bohatstvím přednost shodě se sousedy.
Dali model na stůl
Jan Hladík v Suchohrdlech vlastní obchod se stavebninami. Stojíme na dvoře a jen pár desítek metrů odsud se ve větru vlní obrovské pole slunečnic, kde měla stát chemička. Místní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu