Mimochodem

Milý pane Ivo Lejsku, jako ředitel 4. základní školy v Chebu jste 21. 9. uvedl pro deník MF Dnes: „Snažíme se mít na všech vedoucích postech ve škole muže. Ti jsou totiž velkorysejší, nad věcí, problém řeší s nadhledem a mají větší autoritu u dětí.“ Komentoval jste tak průzkum, podle kterého muži ve školství berou o pět tisíc korun více než jejich kolegyně. V řadě západních zemí by vám váš výrok zajistil okamžitý vyhazov, u nás se vám asi nestane vůbec nic. Vždyť jste jen vyslovil nahlas, co si mnoho lidí myslí!

Co vás asi vede k domněnce, že jsou ženy řízení neschopné? Žádný vědecký výzkum nic takového neodhalil, žádný gen vůdčích schopností neexistuje, a vy proto můžete vycházet jen ze dvou předpokladů: z tradičního pojetí rozdělení společenských rolí a ze své vlastní zkušenosti. Možná prostě nemáte rád ženy. Ale možná jenom soudíte, že muži mají rozhodovat o veřejných věcech a ženy vládnout doma v rodině. Zneklidňuje mě, že jako ředitel školy máte předsudky a nevidíte, že svět se mění. Nikdo z nás už nemusí tradiční role hrát. Jako muž už nemusíte být první za každou cenu a já jako žena nemusím předstírat, že mi běží jedině o rodinu. Přála bych si, aby se děti o té převratné změně dozvídaly ve škole, bojím se ale, že u vás v Chebu na to budou muset přijít samy.

Mluvíte o svých kolegyních jako o neschopných nižších bytostech. Proč? Nejspíš jste je jako takové sám poznal. Jako všichni čeští muži jste od tří let procházel výhradně rukama rázných žen, ve školce, na školách, v ordinacích, na úřadech, nikde žádný mužský vzor a často vás to muselo tupit, protože jste nikdy nepřestal věřit ve svou mužskou nadřazenost. Ale že byste se opravdu nikdy nesetkal s chytrými, velkorysými a schopnými učitelkami? To se mi nechce věřit.

Jistě víte, že čtyřicet let komunismu mělo na české školství zničující vliv. Zatímco před válkou byl symbolem české školy vzdělaný a inteligentní člověk s rozhledem (muž či žena), pak pro nás vychované za totality je symbolem školy utahaná, přestárlá a malicherná úča, dobrá leda k tomu, abychom jí kladli napínáčky na židli. Měli bychom ten obraz konečně změnit, protože jde o mnoho, prakticky o všechno: o poměr našich dětí ke vzdělání, o probuzení jejich zvídavosti, o jejich ochotu samostatně myslet. Škola osazená uťápnutými učitelkami a ředitelem, který se považuje za výkvět velkorysosti a řídících schopností, nemůže být dobrá ani moderní.

Ale vy ke zlepšení své školy můžete významně přispět. Jak? Můžete pro začátek vybírat a oceňovat spolupracovníky podle jejich výsledků a schopností, a ne podle sexistických teorií o tom, že mužům přísluší větší plat, protože jsou obecně schopnější. Pokud se v nejbližších dnech aspoň jedna z vašich podřízených vzbouří a požádá vás, abyste se za svůj výrok veřejně omluvil, měl byste jí dát pořádnou prémii. Přesně to totiž bude ta správná učitelka pro naše děti. Pro kluky i pro holky.

Autorka je spisovatelka.