V Levantě se jasní

Válka v Libanonu skončila před více než měsícem bez vítěze a mohlo se zdát, že vše je zcela zacementováno. Dva unesení izraelští vojáci zůstávají neznámo kde, nemluvě o osmi zabitých v úvodní den přepadu Hizballáhu. (Je navíc s podivem, jak často se v tisku objevuje formulace, že válka se vedla kvůli dvěma zajatcům, rozuměj ještě živým lidem, které lze vyměnit bez užití síly, jako by osm zabitých nebylo důvodem k akci.) Nicméně leccos se projasňuje.

V úterý byla na Kypru zadržena loď Gregorio 1 pod panamskou vlajkou se zajímavým nákladem. Pod deklarovaným „zařízením pro meteorologická pozorování“ se skrýval mobilní radarový systém na 18 náklaďácích a 3 velitelská vozidla. Podle vojenských zdrojů serveru Debka šlo o část zásilky, kterou v Severní Koreji zakoupil Írán pro libanonský Hizballáh. V dokumentaci nákladu nebyla uvedena Sýrie jako příjemce, přesto syrská vláda žádala Kypr o propuštění nákladu. Zdá se, že šlo o jeden z prvních dobrých zásahů členské země EU v konfliktu. Loď Gregorio 1 totiž plula ze Severní Koreje přes egyptský Port Said do syrského přístavu Latakíja, ale na Kypru doplňovala palivo, což se nákladu stalo osudným. Neexistuje sice žádné embargo na prodej zbraní Sýrii ze Severní Koreje nebo Kypru, ale kyperské úřady upoutal rozdíl mezi deklarovaným nákladem a realitou. V době vydání zprávy přesto nebylo jasné, zda Kypr na tomto základě zásilku zkonfiskuje. Jisté ovšem je, alespoň pro server Debka, že zásilka pro Hizballáh představuje první nezvratný důkaz porušení zbrojního embarga uvaleného rezolucí Rady bezpečnosti č. 1701 ze strany Sýrie a Íránu. Radary měly doplnit protiletadlový raketový systém, který Hizballáh již obdržel skrze Sýrii. O důvod více pro evropskou účast v námořní ostraze libanonského pobřeží, do jejíhož čela se chystá německá marína.

O něco jasněji je i ve Svaté zemi, kde se obdobný únos izraelského vojáka (a zabití dvou dalších), tentokrát ze strany Hamásu, postaral o jakousi předehru libanonské války. Konflikt v Gaze pak zmizel z médií překryt dýmem z náletů na Libanon, nicméně trval – a to jak mezi izraelskou armádou a palestinskými bojůvkami, tak mezi Palestinci samotnými. Právě proto působila před týdnem celkem překvapivě zpráva, že palestinští politici se dohodli na programu příští vlády národní jednoty. Ta by měla udělat tečku za de facto dvouvládím, kdy prezidentem autonomie byl Mahmúd Abbás z Fatahu, ale jednobarevnou vládu sestavil na základě svého absolutního volebního vítězství Hamás. Hamás byl k dohodě tlačen už tím, že v březnu, kdy se ujal moci, Západ pozastavil přímou pomoc celé autonomii. V této situaci nebyli vypláceni státní zaměstnanci (165 tisíc lidí ze čtyřmilionové populace autonomie, což je při tamní vysoké nezaměstnanosti velký podíl pracovní síly), kteří pak vstoupili do stávky. Podle koaliční dohody bude prý Hamás útočit na Izraelce pouze na palestinských územích. Pokrok? Jak pro koho.