Ticho jako v hrobě Ernsta Kreischeho

Na začátku je mlčení jenom trapné. Třeba jako pauza v hovoru s cizím člověkem. Pak se to ticho ale stane mučivé, nesnesitelné – tak nesnesitelné, že Klaus Fiedler sáhne po kameře a začne fotit. „Ernste Kreischi, děkujeme ti za věrnost Československu a věrnost sociálnědemokratické straně,“ řekl tentýž Fiedler, sociální demokrat ze saské Pirny, před pár minutami u hrobu sudetoněmeckého antifašisty Ernsta Kreischeho. Ale nikdo z asi padesáti lidí, kteří spolu s Fiedlerem stojí na hřbitově ve Štětí u Litoměřic, mu neodpověděl. Ani nikdo z českých stranických kolegů.

„Čekal jsem trochu větší účast z města Štětí,“ říká Fiedler po návštěvě hřbitova. Zářijovou poctu Ernestu Kreischemu, jehož odboj proti Hitlerovu Německu byl dlouhá desetiletí úplně zamlčen, totiž německá SPD a česká ČSSD vlastně připravovaly společně. Pak ale počet německých hostů výrazně převýšil množství českých účastníků. A reprezentanti ČSSD u hrobu ztuhli němou bezmocí. Obojí dosvědčuje strach, s jakým se Češi otevírají tématu sudetoněmeckého antifašismu.

Co antifašista, to Čech

„Za posledních deset let se česká nálada vůči sudetským Němcům hodně zlepšila,“ soudí František Černý, v letech 1998 až 2001 český velvyslanec v Berlíně. „Ale kromě toho se zatím příliš mnoho nedělo.“ Přesto v srpnu 2005 česká vláda prohlásila, že dává třicet milionů korun na vědecký…