S Vondrou pro pivo

Pokud všechno půjde podle plánu, Evropská unie se brzy dočká nového strategického uskupení. Ve středu ministr zahraničních věcí Alexandr Vondra v Berlíně navrhl svému protějšku Franku-Walteru Steinmeierovi, aby se Česko a Německo sloučily v tzv. „alianci pro pivo“. Mezi hostiteli a novináři nápad sice způsobil určité obveselení, přesto je „aliance pro pivo“ spíše varujícím signálem toho, co se ve vztahu k Bruselu dá od nového šéfa české diplomacie čekat.

Nic proti pivu. A nic proti tomu, že česká vláda hájí zájmy svých občanů. Evropská komise totiž na začátku září navrhla, aby se v Unii zvedly daně na alkoholu. Zatímco víno má být tohoto opatření ušetřeno, pivo by do roku 2010 zdražilo o 60 haléřů na litr. To se žádnému Čechovi nelíbí – a Vondra to dobře ví. „Nůžky mezi tím, jak myslí elita a na druhé straně ostatní, se rozevřely už příliš,“ míní ministr. A proto si předsevzal více se lidem EU přiblížit. To je správné a dobré – pokud to nevede k tomu, aby se česká evropská politika řídila hlavně domnělým „názorem lidu“. Přesně toho jsme – zdá se – právě svědky.

Příznačným příkladem zahraničněpolitického populismu je způsob, jakým se Vondra zatím chová v otázce evropské ústavy. Na jedné straně sice veřejně lituje, že se v Česku žádná debata o dokumentu nerozjela, zároveň ale sám ústavu za příliš důležité téma nepovažuje: „Poněvadž kandiduji do Senátu, v poslední době jsem hodně cestoval po obcích a mluvil jsem s lidmi,“ říká. „A na evropskou ústavu se mě tam nikdo nezeptal.“ Odhalit ubohost tohoto argumentu je snadné: kdyby se evropští politici vždycky řídili jenom tím, o co je lidé poprosili, Česká republika by ještě nebyla členem EU – čekali bychom totiž stále na to, až si to francouzští farmáři konečně budou přát.

Kdo si tedy stěžuje na to, že EU (a evropská ústava) je „projekt elit“, ten neporozuměl tomu, jakým způsobem se Evropská unie vyvíjí a vždycky vyvíjela: od začátku s Evropou hýbali vždy jen politici, kteří se právě neorientovali na krátkodobé a u voličů „oblíbené“ cíle. Zároveň neexistuje případ, v kterém by občané byli dlouhodobě nespokojeni s tím, na čem se politici domluvili: Maastricht, euro, rozšíření – nikde ve starých členských zemích už tyto „projekty“ nejsou předmětem veřejného rozčilení. Stejný průběh lze předpokládat také v případě euroústavy, která by citelně zlepšila efektivnost Unie – a měla pozitivní důsledky i pro „normální lidi“. Alexandr Vondra by proto měl tlačit na to, aby česká vláda co nejrychleji zaujala jasný a kladný postoj vůči ústavě. Politikou, která se omezuje na prosazování vlastních zájmů, totiž předsednictví, které Prahu v roce 2009 čeká, úspěšně zvládnout nelze.

Autorka je zpravodajkou Sächsische Zeitung v České republice a spolupracovnicí Respektu.