Made in Pearl Jam

„Hádej, kolik členů Pearl Jam je potřeba k výměně žárovky?“ ptá se dobře naložený Eddie Vedder reportéra hudebního magazínu Spin. Novinář se nechává poddat. Eddie pobaveně vstává a nasazuje si zachmuřený výraz člověka, který nese na bedrech všechnu tíhu světa: „Cože, výměna? Nikdy! Pearl Jam nikdy nic měnit nebudou! Slyšíš mě? Pro nikoho!“ Vypravěč tohoto vtipu se v pátek 22. září postaví za mikrofon v pražské Sazka Areně. Přiveze nejen svou kapelu s repertoárem z letošního eponymního alba, které hudební magazín Rolling Stone označil za její nejlepší nahrávku posledních deseti let. Pro zájemce je v pozadí připraven také příběh o tom, jak může parta paličatých rebelů skloubit vášeň pro ideály s realitou velkého hudebního byznysu a nebýt přitom k smíchu. Aspoň ne víc, než je nutné.

Vidět Seattle a nezemřít

Alternativní rockový styl grunge, který se koncem 80. let zrodil v průmyslovém Seattlu na severozápadě Spojených států, vstoupil do hudebních dějin ze dvou důvodů. Po hubené dekádě, které dominovaly popové hvězdy typu Michaela Jacksona a vymódění pseudotvrďáci z heavymetalových klanů, vrátil do populární hudby autentický syrový rockový výraz. A s ním sebedestruktivní životní styl, jehož vyznavačům na rozdíl od 60. let předčasnou cestu do hrobu nedláždily sny o lepším světě, ale úzkost a deprese.

Eddie Vedder, toho času zpěvák amatérské kapely v San Diegu a vášnivý surfař, který si na oba koníčky vydělával u benzinové pumpy, se do srdce hudební revoluce vypravil krátce poté, co na předávkování heroinem zemřel zpěvák seattleské kapely Mother Love Bone Andy Wood. Šlo o první oběť grungeové éry. Dva Woodovi spoluhráči se ale ze ztráty přítele otřepali a natočili demosnímek, který se dostal až k Vedderovi. Zpěvák říká, že si ho pustil, než vyrazil surfovat, a když se z vln vrátil, měl v hlavě hotové tři texty. V jednom z nich nazvaném Alive se vykřičel z životního traumatu – matka mu do osmnáctých narozenin tajila identitu skutečného otce a tvrdila mu, že jím je nenáviděný otčím. Pásky Vedder vrátil s přimíchaným zpěvem a obratem mu přišla nadšená pozvánka do kapely. Pearl Jam byli na světě.

Album Ten z nich v roce 1991 udělalo nové idoly americké mládeže. Tvrdá naléhavá hudba, smrtelně vážný přístup ke světu i tvorbě, ostrá kritika společnosti, odpor ke komerci i stylizaci – to všechno dávalo tušit, že tentokrát se v hudbě děje něco opravdového. Média grungeové kapely pasovala do role mluvčích rozervané generace X, hudební revoluci ale čekal jepičí život. Realita byla silnější než křehké konstituce depresivních mladíků: Kurt Cobain se zastřelil, Layne Staley z Alice in Chains a Kristen Pfaff z Hole se předávkovali. Grunge vyšel z módy stejně jako kostkované košile. A Pearl Jam jsou (vedle méně známých Mudhoney) jedinou skupinou, která ho přežila.

Soukromé Kjóto

Přitom na počátku 90. let to byla právě Vedderova parta, která vypadala pro svět hudebního byznysu naprosto nepoužitelně. Frontman nevynechal jedinou příležitost zdůraznit, jak se mu sláva hnusí, kapela časem odmítla točit videoklipy a dávat rozhovory. Jakmile jim na zkoušce z aparátu vylezla chytlavější píseň, putovala do koše. Jako by si Vedder, o němž se v branži hovořilo jako o paranoidním mručounovi se spasitelským komplexem, zakládal na tom, že každého dalšího alba prodá míň než toho předešlého. Tahle snad až přehnaná upjatost se ale nakonec ukázala jako funkční úkryt pro přečkání divokých časů. Muzikanti nejen přežili seattleskou éru (kytarista Mike Mc Cready za pomoci protialkoholní léčby), nerozpadli se, ale ještě dozráli k velmi inspirativní dospělosti. Hodně jim v tom pomohl klasik rockové branže Neil Young, se kterým začali hrát už v roce 1992. Jeho živelné, hřmotné a přitom zjitřené vnímání hudby Pearl Jam pomohlo se najít. Z kapely, která ví, co nechce, se stala kapela, která ví, co chce.

Dokonce i v politice. Starou frustraci Pearl Jam přetavili do řady konkrétních a smysluplných aktivit, kromě obligátního protibushovského tažení, jemuž se ve Spojených státech spolu s Brucem Springsteenem postavili do čela, podporují nevládní organizace, ať už mají v náplni práce Tibet, ekologii nebo oběti domácího násilí. Nejde jim o vykřikování hesel, ale o pokud možno konkrétní výstupy. Někdy zachraňují surfařskou pláž před stavbou silnice tím, že vykoupí v dražbě pozemky, aktuálně pracují na omezení emisí skleníkových plynů během svého turné – zapřáhli do něj kamiony na bionaftu, naplánovali co nejméně přeletů, minimalizovali energetické náklady a navrch z vlastní kapsy rozdělili 100 tisíc dolarů environmentálním organizacím, které bojují proti změně klimatu.

Vzbuzoval-li nesmiřitelný spolek Eddieho Veddera občas úšklebky, dnes vyvolává spíš příjemné překvapení nad tím, že v rock´n´rollu se dá ještě vybudovat kariéra zcela podle vlastních plánů.