O Popelce, která to chtěla
Novinka Kráska v nesnázích se nestane nejznámějším dílem režiséra Jana Hřebejka. Dějově střídmá romance z rodiny Pretty Woman zaujme něčím jiným – je to docela normální film.
Novinka Kráska v nesnázích se nestane nejznámějším dílem režiséra Jana Hřebejka. Není tak divácky atraktivní jako Pelíšky či Pupendo, šetří scénami, které by rády zlidověly, nemá ani velké umělecké ambice. Dějově střídmá romance z rodiny Pretty Woman zaujme něčím jiným – je to docela normální film. Pro ty, kteří jednotku národního sebeklamu pojmenovali jeden hřebejk a s úzkostí sledují, jak každý další režisérův film servíruje problémy české (post)komunistické společnosti coby chutnou hořkosladkou kaši, může být příjemným signálem, že se nás nejpopulárnější filmař chystá překvapovat.
Limonádový Jan
Tandem Hřebejk-Jarchovský u nás vystřídal na špici popularity vyhaslé svěrákovské duo, když převzal instrumentář laskavé tradice českého filmu a jemně jej okořenil postmoderními fígly. Dnes příznivce počítá na statisíce a přitom mu nehrozí, že by ho kritika úplně odepsala, jak se to kultivovaným „lidovým“ autorům typu Michala Viewegha stává. Hřebejk je příliš silným hybatelem české filmové branže, umí vdechnout druhý život pozapomenutým hercům (Jiří Kodet, Jana Brejchová), vybírá si témata, která pálí a zajímají každého. A také je v některých ohledech velmi dobrý – Kráska v nesnázích potvrzuje, že on a Jarchovský nepíší od stolu, mají Čechy dobře odpozorované a vykreslují je v příznačných detailech, takže se v kině cítíme jako „doma&“…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu