Nejšťastnější místo na Zemi

Česká republika žije na dluh. Na tuto větu souhlasně kývne asi každý, kdo v posledních letech něco zaslechl o státním rozpočtu. Jenomže naše země žije na dluh i v jiném smyslu; příliš rychle „spotřebovává“ území, které má k dispozici – letos jí došlo už 18. července. Většina bohatých zemí je na tom dokonce ještě hůř a do závislosti na zbytku světa upadá mnohem dřív.

Vyplývá to z takzvaného kalendáře ekologického dluhu, který vypracovala britská organizace New Economics Foundation (NEF) společně s Open University.

O co v něm vlastně jde? Základem je pokus přepočítat všechno, co lidé spotřebovávají, na plochu země a vody, která je k tomu třeba. Plodiny se musejí někde vypěstovat, zvířata napást, dům a silnici musíme někde postavit. Stranou účtování ovšem nezůstává ani území, které je nutné pro vstřebání odpadů, například i skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry.

S využitím statistik, zpravidla statistik OSN, lze podobným způsobem zatěžování životního prostředí vypočítat třeba pro konkrétní státy. Celému konceptu se říká ekologická stopa. Pokud ekologickou stopu nějakého státu porovnáme s územím, které má k dispozici, zjistíme, jestli daný stát své možnosti překračuje, nebo ne.

Kalendář ekologického dluhu každoročně stanoví, kterého měsíce a dne příslušné zemi její území „dojde“. Letos si už od začátku března se svými zdroji nevystačí Nizozemsko…