Ve hvězdách

Zemřela poslední žijící legenda tuzemské předválečné fotografie – Jan Lukas. Až symbolicky k tomu došlo téměř na den přesně rok po skonu Václava Chocholy a dva roky po smrti Alexandra Hackenschmieda, dvou geniálních českých fotografů a Lukasových přátel.

Lukas a Hackenschmied měli to štěstí, že většinu života prožili ve společnosti svobody – a i proto zemřeli daleko od původní vlasti, v New Yorku. Rozebírat fotografický um Jana Lukase na pár řádcích nemá smysl. Jakýkoli snímek, který vytvořil, hovoří za všechny recenze. Ten cit, poetika, rytmus i napětí. Zkrátka vše, co odděluje skvělou fotografii od momentek. Ačkoli tvrdil, že zachycování světa aparátem není umění, bezesporu jím je. A nejlepším důkazem je právě Jan Lukas.

Co ale jeho prací prostupuje nejvíce, je téma svobody. Ať už nabyté nebo touhy po ní. Najdete ji všude, počínaje až mystickým snímkem mladé Židovky, očekávající se žlutou hvězdou na kabátě pokyn k odchodu z domova do transportu, přes volební klání v roce 1946 a konče záběry policistů ve Spojených státech, kteří mu připadali mimořádně fotogeničtí. Právě vztah ke svobodě jej přiměl k tomu, že se ve svých padesáti letech rozhodl z totalitního Československa emigrovat. Musel tomu obětovat drtivou většinu filmů, které do té doby nafotil. Éra svobodné první republiky, dramatická čtyřicátá a temná padesátá léta už byla jiným, vlastně mrtvým světem. To hezké bylo pryč a s tím zlým nechtěl mít nic společného.

Po úniku z Československa zamířil co nejrychleji do Spojených států a New Yorku, kde byla řada jeho přátel, jako již zmiňovaný Hackenschmied. Nové prostředí dalo Lukasově práci nový impulz a začal například pracovat pro slavný konzervativní časopis National Review, pro který vytvořil řadu titulních stran. Sešel se díky tomu třeba s Ronaldem Reaganem či Václavem Havlem, jehož příjezd do USA v roce 1990 byl poslední Lukasovou prací.

Svoboda ale nebyla jen tématem pro fotoaparát. Nikdy se svou rodinou nezapomněl na své přátele v temném Československu, kterým často i materiálně pomáhal. Může to dosvědčit i autor těchto řádků, pro něhož byly občasné Lukasovy dopisy a balíčky kouzelným, hmatatelným mostem ke svobodnému světu, o kterém se jinak dalo poslouchat maximálně na vlnách Rádia Svobodná Evropa.

Jan Lukas zemřel v pondělí 28. srpna ve svém newyorském bytě s výhledem na Central Park. Bylo mu jedenadevadesát let.