Já nic, já muzikant

Hudební kritik Pavel Klusák na stránkách Respektu kritizoval dnešní hudební kritiku v denících. Přinášíme polemiku mezi Pavlem Klusákem a redaktorem MF Dnes Josefem Chuchmou.

Pavel Klusák měl sen, jak se svěřil v Respektu. „Aktéry na šňůrkách byli Vladimír Vlasák, Michal Nanoru, Jaroslav Špulák a další hudební publicisté, kteří v denících vytvářejí veřejný obraz hudby. Každý chodil po určených drážkách a naplňoval očekávanou roli: jeden unaveného sluhu, jiný výstředního egocentrika,“ píše v úvodu o svém snu Klusák. Poté obšírně líčí, co shnilého se nachází v tuzemském mediálně-hudebním světě. Ačkoli jsem si nejen hudebně, ale i obecně kulturně s Klusákem nejspíš mnohem blíž než, řekněme, s redaktorem Práva Jaroslavem Špulákem, musím s Klusákem polemizovat, neboť jeho příspěvek postrádá to, co on tak vehementně požaduje po umělcích i po kolezích: opravdovost, nevypočítavost.

Adekvátní režim řeči

Klusák v příspěvku Podřezávání větve (Respekt č. 33/06) totiž plně nepřiznal barvu. Jím zmíněný Michal Nanoru, jinak šéfredaktor časopisu Živel, v novinách nepublikuje o nic méně či více než jiný deníkářský externista – Pavel Klusák. Oba tito autoři příspěvky tisknou v MF Dnes, konkrétně v rubrikách, které rediguji: publikují především na páteční straně Umění & kritika, výjimečně v sobotní příloze Kavárna. Ověřit si to lze ve volně přístupné databázi textů z MF Dnes, dostupné na serveru iDnes. Proč tedy Klusák…