Hrdá Oriana se hněvá

Bigotní, xenofobní, bojující proti politické korektnosti. Tato epiteta dnes nemají dobrý zvuk. A už vůbec ne termín islamofašismus. Těžko stanovit přesně, kdo s ním přišel první, teď rezonuje světem hlavně v podání George Bushe, nicméně do veřejného diskursu ho vpravila Oriana Fallaciová. Nejenom vpravila, ale dodala mu ostří „střetu civilizací“ či „svaté války“. V rodné Itálii je soudně stíhána za urážku islámu a hrozí jí dva roky vězení. Přitom Fallaciová symbolizuje reportérskou žurnalistiku. Chce-li někdo sestavit dějiny druhé poloviny 20. století na základě rozhovorů s klíčovými postavami této éry, kniha může nést její podpis. A byť se s nastupujícím stářím a nemocí nadlouho odmlčela, 11. září 2001 v ní cosi láme. Při pohledu na ještě hořící Dvojčata zavolá ze svého newyorského bytu do redakce listu Corriere della Sera a spustí sáhodlouhou litanii. Vydavatel de Bortolli ji po hodné chvíli přerušuje: „Napiš to.“ Tak vzniká kontroverzní text (podle některých esej, podle samotné Fallaciové „kázání“) Hněv a hrdost, který jí vynáší milionový prodej i soudní spory a teď se chystá v knižní podobě též česky (Nakladatelství Lidové noviny). Autorka ovšem odmítla podepsat smlouvu tak, aby překlad vyšel v rámci kampaně k pátému výročí 11. září. Tím dokládá, že její programové odmítání politické korektnosti není až tak zaťaté, jak by se mohlo zdát. Přesto lze na…