Jeden den v životě

Zdá se mi, že jsem zas u té moravské čarodějky, paní Čajkové. Čaruje kolem mě rukama, které jsou podezřele černé, a mumlá cosi o „slabéj energii na gyndě“. Rakovina děložního čípku, přechod, nebo jarní únava?

Zdřevěnělá ruka brní. Budík piští jak myš těsně před chcípnutím. Zpocená jak myš těsně před chcípnutím vstávám. Hrabu se na záchod, obsazeno, hrabu se do koupelny, obsazeno. Mrknu na věšák. Ten kabát neznám. Stavím na čaj. Pražím vločky. Buším na záchod, buším na koupelnu. Budím Ondráše. Chystám svačinu, pití. Čistím si zuby solí. Nedívám se do zrcadla. Konverzuji s dcerou z mužova prvního manželství. Má nového kluka. To jí chválím. Dcera z prvního manželství, Bára, chce dvě stovky. Kdo je u nás na návštěvě? Náš syn z druhého manželství chce padesátku na chudé děti. Jsme taky chudí. Je za deset půl osmé. Miloš sedí u počítače. Sprchuju se. Nedívám se do zrcadla. Maluju se, oblíkám se, nečešu se. Aktovka, baťoh, boty, padáme. Šalina, přechod, pusa. Čtyřkou dolů na nádr. Osm deset pouštím sčot.

Dvacítka mejlů. Dvacítka spamů. Mažu, odpovídám, mažu. Obálka na Skácela. Překlad Karibiku. Obrázky do Magyka. Letáky, anotace, záložky, edičák. Kolegyně Vanda kouří. Volá Šamil z cesty do Sýrie. Jím rohlík s mrkvovou pomazánkou. Zuza bílý jogurt. Vracím rukopis Zavřete své hroby. Čtu rukopis o chování pavích oček. Vracím sbírku poezie čtrnáctileté žákyně ZŠ. Čtu reportáže z Kotěhůlek i z Afriky. Volám lektorovi Vídně. Vanda kouří. Mluvím s investigativním novinářem z MF Dnes o Irvingovi. Jím dva rohlíky se sýrem a jabko. Volá autor Kupónového krále. Zuza jí tukožroutskou polévku. Mluvím s investigativním novinářem z ČTK o Irvingovi. Šéf mi říká, že nejsem konstruktivní a operativní. Nedá se se mnou mluvit. Mluvím s lektorem Petrohradu. Volá autor Králožroutek. Tisknu nového Sherlocka Holmese. Volám Davidovi. Volá Martina. Stěžuje si na překladatele. Mluvím s překladatelem. Stěžuje si na lektora. Volám lektorovi. Zuřím. Vanda kouří. Jím rohlík se sójovou pomazánkou. Zuza jí pizzu jak kolo od vozu. Volá Eva, nestíhá. Kouřím. Volá Milan, nestíhá. Kouřím. Volá Robi, odevzdá až zítra. Nekonstruktivně a neoperativně, zato kompletně přeorganizuju ediční plán na březen.

V 15.30 mizím. V 15.45 stojím u bankomatu. Na účtu mám o sedm tisíc míň, než jsem si myslela. V 16.00 na druhém konci Brna vyzvedávám Ondru z družiny. V 16.30 ho odevzdám v malování. V 16.40 si před domem učitelky angličtiny kupujeme se Zuzou špenátovou placku. V 16.45 oznamujeme, že domácí úkol nemáme. Magneťák mluví divně. Hysterka Linda říká kamarádce, že má exém. Omyl. Právě složila úspěšně exam. Volá šéf. Neberu to. Volá Bára. Neberu to. Přišlo mi 5 SMS. V 18.15 končíme. Skočím do šaliny. Odpovím na SMS. Stavím se ve kšeftě. Pecen chleba a patnáct rohlíků. Klika cvaká u dveří 18.45. Chystám zeleninový salát. Ondra ječí. Chce párek. Miloš sedí u počítače. Volá mu pan spisovatel. Diví se, že v jeho románu je opravdu postava jménem Marta. Volá Marian P. Chceme vydat příběh ženy, která zavraždila manžela? Miloš volá Michalovi V. Prý o mně píše ve své nové knize. Vyděsím se. Volá můj exmanžel. Chce mluvit se svým bratrem a se svou dcerou. Přichází naše děti. Práskají dveře od spíže a ledničky. Už jedou zprávy. Večeříme. Volá Martin P. Diví se, že v Hostu vyšla recenze na knihu, která ještě nevyšla. Taky se divím. Volám „švici“ do Hradiště. Domlouvám si holiče. Chci se zbavit „romské žluti“. Vytiskla jsem, zkrátila, vyspravila, koupila, přinesla? Nevytiskla, nezkrátila, nespravila, nekoupila, nepřinesla. Pláč a skřípění zubů. Miloš sedí u počítače. Ještě jednou volá ex. Zjistila jsem už konečně, kdy vyjde nový Lynch? Nezjistila. Přesně tohle čekal. Je 21.30. Dívám se na 13. komnatu. Nevěřím svým očím. Ciglerová s Všetečkovou se objímají a brečí. Vypínám televizi. Listuju Respektem. Zívám. Čistím si zuby pastou. Sprchuju se, nedívám se do zrcadla. Zakrývám Ondru. Padám do postele. Miloš rychle vypne počítač. Padá ke mně. Zdá se nám, že ta energie „na gyndě“ až tak slabá nebude.

Autorka je šéfredaktorkou nakladatelství.