Hlas Evropy utichá s Francií
Debata o tom, jak může Francie pomoci v konfliktu mezi libanonským Hizballáhem a Izraelem, se točí především kolem toho, zda mohou mezinárodní síly zabránit dalším střetům a zda si Paříž může dovolit se v této exponované oblasti vojensky angažovat.
Ve filmu Underground Emir Kusturica zdařile karikuje roli „neutrálních“, dezorientovaných a bezmocných modrých baretů – nevědí, „která bije“, a jsou odstaveni do role pouhých pozorovatelů zvěrstev. Po zkušenosti se Srebrenicí Evropa ví, že vůči zlu si nemůže dovolit být nestranná. Také Francie má svoji Srebrenici – masakry Tutsiů ve Rwandě probíhaly i v oblasti, kterou měla mít s mandátem OSN pod kontrolou francouzská armáda. Debata o tom, jak může Francie pomoci v konfliktu mezi libanonským Hizballáhem a Izraelem, se točí především kolem toho, zda mohou mezinárodní síly zabránit dalším střetům a zda si Paříž může dovolit se v této exponované oblasti vojensky angažovat. Přitom Francie tu de facto reprezentuje Evropskou unii. Její úspěch či selhání budou do jisté míry vnímány jako evropské. Tak je třeba chápat dohadování o počtu vojáků či o to, která evropská metropole převezme velení.
K Iráku to zaznělo
Z arabských zemí Blízkého východu má Francie právě s Libanonem nejtěsnější vazby. Mezi válkami jej Společnost národů svěřila Francii jako mandátní území a i později si v něm zachovala značný vliv. Francie má v arabském světě velké slovo, ale v současné krizi je neumí využít.
Francouzského vlivu v oblasti chtěla využít celá EU. Nakonec úspěšný francouzsko-americký návrh rezoluce č. 1701 byl Radou bezpečnosti přijat, což bylo všeobecně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu