Promarněné ohlédnutí za Přemyslovci

Je škoda, že média na příběhu prvního rodu českých panovníků zajímá jen krvavé a méně zajímavé finále.

Média nás utvrzují v dojmu, že se čas řítí stále kupředu, a tak se příležitostí k letmému ohlédnutí tu a tam stane jen slavné výročí. Na letošní léto připadlo vymření Přemyslovců, prvního rodu českých panovníků, který vyvedl zdejší lid z bájeslovných temnot na historickou scénu. Vládli mu tam pak bezmála 450 let, což je na evropskou dynastii hodně dlouhá doba. Ztělesňovali výchozí bod, z nějž se začalo všechno odvíjet, stali se základním kamenem české historické paměti a zkušenosti.

Poradit si s tak monumentálním mementem žurnalisticky by asi bylo obtížnější, kdyby se poslední Přemyslovec nestal obětí tajuplné vraždy. Krvavé mordy stále fascinují, i když se právě na nich nic moc nezměnilo. A tak většinou zůstalo u kriminalistické rekapitulace dávno známých faktů a domněnek. Škoda. Zakladatelská dynastie českého státu skrývá i jiná tajemství.

Věčné vzorce

Doložených Přemyslovců se na vladařském stolci vystřídalo třicet. Stali se hlavními hrdiny národní mytologie, dali zemi její nejdůležitější světce a svým rozhodováním předurčili její budoucnost.

Vražda Václava III. se před sedmi stoletími stala evropskou senzací. Už tehdy se kronikáři dohadovali, kdo ji asi zosnoval. Ti zdejší hledali viníka v cizině, zatímco zahraniční pozorovatelé se více méně shodli v názoru, že si svého krále zavraždili sami Češi, přesněji…