Konec života J. Kaplanové

„Pro mě život definitivně skončil. Už nevím, jak dál,“ říká rozechvělým hlasem a se slzami v očích na terase své smíchovské vily bývalá vysoká úřednice Komerční banky (KB), dnes příležitostná překladatelka ze španělštiny Jiřina Kaplanová (66). Klíč k jejím slovům se skrývá v několik dní starém rozhodnutí Městského soudu v Praze, který ji poslal na pět let do vězení v kauze jednoho z největších bankovních tunelů polistopadové éry. O několik set metrů dál na stejném břehu Vltavy jen o pár hodin později vystupuje navečer ze své limuzíny v dobře padnoucím tmavém obleku někdejší ředitel KB Jan Kollert (56) a chystá se odemknout dveře své luxusní vily. „Daří se mi dobře, dělám teď pro různé klienty finančního poradce,“ říká sebevědomě a se širokým úsměvem. „Soudce říkal, že bych měl taky sedět na lavici obžalovaných? Je mi to opravdu jedno. Nebojím se, nic nenajdou.“ Kaplanová a Kollert jsou dva různé konce jednoho příběhu.

Miliarda a čtvrt

O takovém pádu se paní Kaplanové nemohlo zdát ani v těch nejdivočejších snech. Před revolucí patřila mezi relativně dobře situované lidi, kteří netrpěli nouzí. Nejdřív třicet let pracovala na dobrém postu v Československé obchodní bance, kde měla na starosti úvěry pro zahraniční obchod. V osmdesátých letech se jejímu muži naskytla šance působit na pobočce Československých aerolinií v Moskvě a Kaplanová odjela na…