Co se děje ve světě

Letos na podzim půjde do prodeje DVD se záznamem ojedinělého tanečního představení. Jeho protagonisté se jmenují Mauro, Fernanda a Mauricio. Kolem čtvrté ráno jim zvoní budíky a za hodinu už jsou v autodílnách, na tržištích nebo tlačí káru naloženou po okraj ručně šitými taškami. Pak do sebe rychle hodí oběd a vydají se bludištěm periferie brazilského São Paula na prkna zkušebny. Tam je čeká choreograf Ivaldo Bertazzo a šest hodin tvrdé taneční dřiny.

Brazilský projekt nazvaný Komunitní tanec, na němž se podílí 41 mladých tanečníků, kteří pocházejí z periferií a slumů São Paula, se postupně rodil v hlavě slavného tanečního pedagoga a fyzioterapeuta Ivalda Bertazza téměř 25 let. Už od dob svých studií na nejrůznějších místech světa – například v Indii, Thajsku či Belgii – se tento muž zabývá současným tanečním uměním ne jako elitní zábavou pro nemnohé, ale jako možností změnit svět běžných lidí. V roce 1975 se usadil v São Paulu a založil školu pojmenovanou Nové vzdělávání pohybu. Začal vymýšlet taneční představení, v nichž účinkovali nejen profesionálové, ale také běžní zájemci o jeho hodiny moderního baletu. Škola se zabývala zároveň i tradiční technikou japonských papírových skládanek origami, v nabídce byla výuka jazyků a zpěvu. Bertazzo totiž věří, že tančit tak, aby byl člověk spokojený, nelze jen prostřednictvím fyzického tréninku. Je třeba zdokonalit pomocí origami trpělivost a také rozšiřovat jazykové schopnosti, protože co jiného je tanec než další řeč, již se chce tanečník naučit. Jeho škola fungovala za vojenské diktatury jako svobodné území, kde lidé mohli nad zdánlivě apolitickým tancem přemýšlet, jak změnit věci kolem sebe. Už v demokratických podmínkách v roce 2000 začal Bertazzo pracovat v jednom ze slumů Ria de Janeiro, nazvaném Complexo Maré, s téměř stovkou teenagerů. Nenabízel jim dráhu profesionálů, nazýval je „tančícími občany“ a mnohem více mu šlo o to, aby si na náročných trénincích vytvořili návyk na zodpovědnost, posilovali svou individualitu a po skončení projektu byli schopni si vybudovat svůj vlastní důstojný život.

Po vzniku stabilního souboru v Riu a tří úspěšných představení se Bertazzo vrátil před dvěma lety do São Paula a pokračoval. Za podpory státních i sponzorských peněz a s pomocí sedmi neziskových organizací pracujících ve slumech vybral 41 mladých tanečníků a v rámci projektu Komunitní tanec vytvořil dvě představení, která ohromila celou Brazílii. První je výsledkem Bertazzova studia indického tanečního umění. V druhém nazvaném Milágrimas (Tisíc slzí) se spojily další dvě tradice – africká a brazilská. Zní v něm nejen tradiční brazilská samba, ale také jihoafrická skupina Kholwa Brothers a zpěv samotných tanečníků. Novinkou jsou také dvě DVD, zachycující nejen představení, ale i Bertazzovu metodu práce s pohybem. Nosič s názvem Milágrimas byl sice představen už letos na jaře na sãopaulském knižním veletrhu, ale zájemci si ho budou moci koupit až letos na podzim.

Autorka je hispanistka