Bestseller plný komplexů

Čerstvý román Učebnik risovanija (Učebnice kreslení) ruského umělce Maxima Kantora je výjimečný především tím, že se autor pokusil charakterizovat epochu uplynulých dvaceti let v Rusku. Zdá se, že velkolepý záměr představuje do značné míry výron nezpracovaných frustrací pisatele a stojí na laciném výsměchu, ve kterém splývá dobré se špatným, záslužné s oportunistickým, důležité s efemérním a dějiny s fraškou. Spis ale přece jen nelze tak jednoduše vyřídit. Kantorovo poslední dílo je zajímavé i tím, že vyvolalo nebývalý zájem publika, kritiků i zahraničních nakladatelů.

Hodně píše

Devětačtyřicetiletý Maxim Kantor je známý především jako výtvarník. V první polovině 80. let uspořádal několik neoficiálních výstav a byl jedním z prvních, kdo za perestrojky pronikli do západního kontextu. V letech 1988 až 1991 coby čerstvý třicátník vystavoval v Itálii, USA, Německu, Dánsku nebo Nizozemsku. Začal žít střídavě v Německu, Americe a v Moskvě. Jeho obrazy čerpají z modernismu 20. a 30. let, jejich náměty jsou často společenské a politické.

Jeden z recenzentů Kantorovy nedávné výstavy v Benátkách výstižně poznamenává, že společenský radikalismus, připomínající propagandistické umělecké strategie (komunistické, nacionalistické nebo pravoslavné), je u Kantora zároveň – nijaký. Je třeba jeho karikaturní portrét bezmocného Jana Pavla II. kritikou médií, katolické církve,…