V zajetí populační pasti

Prázdné domy s vytlučenými okny, rozpadající se silnice. Dojem města duchů jen občas naruší pouliční gang chudých, nezapadá do něj ani několik opevněných enkláv bohatých čtvrtí. Není to sci-fi, jen možný výsledek klesající porodnosti, jak jej v časopise Science nedávno nastínil David Reher, historik demografie působící na Complutenské univerzitě v Madridu.

Ne všichni vědci s touto chmurnou perspektivou souhlasí, o tom, že situace je vážná, však pochybuje málokdo. Zhruba v polovině zemí světa se rodí méně dětí, než kolik stačí k prosté obnově obyvatelstva. V těchto státech žije 40 % všech pozemšťanů.

Neznamená to nutně, že obyvatelstvo postiže-ných zemí už dnes vymírá. Například v řadě států západní Evropy zatím situaci zachraňuje skutečnost, že spolu s porodností klesá i úmrtnost, takže počet narozených dětí stále ještě převyšuje počet zemřelých. Brzy však začnou hrát rozhodující roli prázdné porodnice. Počet obyvatel začne skutečně klesat.

V Evropské unii jako celku má tento zlomový okamžik přijít v roce 2010 a po roce 2025 už nezachrání Evropu před pomalým vymíráním ani přistěhovalci, pokud se jim ovšem kontinent mnohem více neotevře. Názory na to, jak rychle bude Evropanů ubývat, se liší. Podle optimistických odhadů nemusí být pokles do roku 2050 díky přistěhovalcům a zvyšující se délce života nijak výrazný, půjde jen o procenta. Zanedbáme-li ovšem imigraci a některé další faktory,…