OSN, lži a příměří

Je to zvláštní válka. Žádná vláda ji takto otevřenou nechtěla, ale běží již čtvrtý týden. Každý si přeje příměří, ale to se stále odkládá. Tak vyznívá boj mezi Hizballáhem a Izraelem. Jak tomu rozumět? Klíč se skrývá v základních slovech. Mír není jen stav, kdy se nestřílí. Mír je stav, který vede k normálnímu soužití. Může klid zbraní vést k nestřílení? Samozřejmě ano. Proto také většina světa včetně Evropské unie požaduje okamžité příměří a následný dozor mezinárodních jednotek. Může ale klid zbraní vést k normálnímu soužití, k odstranění hrozby? To už je zapeklitější věc a odpověď na základě zkušeností zní ne. Hizballáh je stále státem ve státě, vojensky je silnější než libanonská armáda a okamžitý klid zbraní by pak vypadal z jeho pohledu asi takto: když na nás budete hodní, necháme vás na pokoji, ale v klidu se budeme připravovat na rozhodnější úder. Proto si také Izrael příměří sice přeje, ale až poté, co na místo samé nastoupí solidní mezinárodní síly.

Hizballáh má raket dost

Izrael sice ovládá vzdušný prostor, bombarduje území Libanonu, kde si zamane, pomocí nočního vrtulníkového výsadku zlikvidoval raketové komando Hizballáhu sto kilometrů od svých hranic, ale válka se pro něj zdaleka nevyvíjí růžově. Přitom měla být průzračně jasná – morálně i vojensky. Izrael byl napaden na vlastním území, byli uneseni jeho vojáci a to vše se stalo přes mezinárodně uznávanou…