Jak ke psům, tak k lidem
Hromadné zabíjení zvířat není nic bytostně čínského, jen v Číně to s sebou nese speciální poselství.
Hromadné zabíjení zvířat není nic bytostně čínského, jen v Číně to s sebou nese speciální poselství.
Ten obrázek v médiích vypadá jak z éry kulturní revoluce. Tři policisté se sáhodlouhými holemi v rukou, mezi nimi se na zemi svíjí pes a oni do něho systematicky řežou. Co se děje? Pro Čínu nic zvláštního. V provincii Jün-nan vypukla kampaň. Bez revolučních hesel a portrétů „velkého kormidelníka“, zato s nefalšovaně revolučním entuziasmem. V regionu se šíří vzteklina, již tři obyvatelé zemřeli po pokousání psem, takže řešení je nasnadě – preventivně všechny psy vybít. Tedy ne úplně všechny, ušetřeni zůstanou ti armádní a policejní. Státní rasové tak zatím mají na svých holích 50 tisíc zářezů. Vypovídá to něco obecnějšího o současné Číně? O zemi, která se chystá pohostit celou planetu na olympijských hrách, čerstvě pustila západní novináře do svého řídícího střediska kosmických letů a o své svobodě ochotně poučuje členy české Rady pro televizní vysílání? Vypovídá. A rovnou dodejme, že ani ne tak o jejím vztahu ke zvířatům jako spíše o jejím vztahu k lidem.
Když se před lety rozhodovalo o pořadatelství olympijských her v roce 2008, odpůrci komunistické Číny vytáhli mimo jiné argument, že v této zemi se jedí psi. Dobře, my jíme psy, ale vy zase jíte koně, vytasili Číňané chytrou protizbraň a měli pravdu. Nejsme-li v principiální pozici odmítače masa jako…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu