Když zemře dítě
Stačilo dvanáct minut s rukama v klíně, aby se z Františky Ch. stal zločinec. Během té doby totiž vypadl z vlaku její pětiletý syn a policie obvinila matku, že svou nedbalostí zavinila jeho smrt. Tragický případ a úřední reakce vzbudily otázku, kde tady vlastně začíná a končí trestní odpovědnost rodičů vůči rizikům, která jejich potomkům staví do cesty život – nebo stát.
Stačilo dvanáct minut s rukama v klíně, aby se z Františky Ch. stal zločinec. Během té doby totiž vypadl z vlaku její pětiletý syn a policie obvinila matku, že svou nedbalostí zavinila jeho smrt. Tragický případ a úřední reakce vzbudily otázku, kde tady vlastně začíná a končí trestní odpovědnost rodičů vůči rizikům, která jejich potomkům staví do cesty život – nebo stát.
Nesmí se nic stát
Pád malého Matěje z jedoucího vlaku vyšetřuje olomoucká policie a šéf tamní ředitelské kanceláře Ivo Vykopal má jasno: „Dokud se nic nestane, je všechno v pořádku,“ popisuje pohled strážců zákona na rodičovskou ostražitost. „Jak se ale dítě zraní, nebo dokonce zemře, je naplněna skutková podstata trestného činu. Trestní zákon je v tomto případě jednoznačný: matka porušila rodičovskou povinnost, nevěnovala se svému dítěti a z nedbalosti mu nepřímo způsobila smrt.“ Přinejmenším část veřejnosti a médií ale tuto „jednoznačnost“ u Matějovy tragédie nesdílí. Dokazuje to i diskuse na téma, co je to vlastně zanedbání péče a jestli ztráta dítěte není sama o sobě pro rodiče dostatečný trest, která po obvinění Františky Ch. zaplnila všechny české novinové servery. Zatímco jedni si v souladu s policií myslí, že nechat jít pětileté dítě samotné na toaletu ve vlaku je trestuhodná nezodpovědnost, druzí naopak soudí, že dítě v tomhle věku už neustálý dozor nepotřebuje – a že totální nárok zákona je prostě nemožné splnit. Vždyť co kdyby se Matěj třeba vytrhl matce z ruky vedle silnice a vběhl pod auto? Nebo co kdyby mu cestou do školky spadl na hlavu květináč? „I v tom případě bychom rodiče stíhali za nedbalost,“ říká policista Vykopal. „Ale stíhání by bylo brzy zastaveno, protože tohle nikdo nemůže předvídat.“
Že je ovšem možné otevřít dveře jedoucího vlaku, to také předvídat nelze. Dráhy o tom nikde neinformují, a dokonce o tom samy donedávna ani nevěděly. Tiskový mluvčí firmy Aleš Ondrůj po Matějově smrti nejdříve možnost otevření dveří zcela vyloučil, když ale praktická zkouška dokázala opak, vzal své prohlášení zpět. Nyní dráhy trvají na tom, že dveře sice za jízdy otevřít lze, ale pětileté dítě to nemůže zvládnout. To by pak logicky znamenalo nevinu Matějovy maminky: dveře buď byly otevřené a za neštěstí jsou zodpovědní pracovníci drah, kteří je před odjezdem ze stanice nezkontrolovali, nebo malého Matěje někdo dospělý z vlaku vystrčil. Policie má ale znalecký posudek, který říká, že pětileté dítě otevřít dveře českých vlaků zvládne. „Zpracoval ho odborník na experimentální fyziku a je v něm popsáno, jak proudnice vzduchu působí na dveře, jaká síla je potřeba k jejich otevření, jak může vzdušný vír vytáhnout dítě z vlaku,“ říká vyšetřovatel případu s podmínkou zachování anonymity; má strach, že by ho při prozrazení jména zavalily telefonáty bulvárních novinářů. Podle vyšetřovatele patří mezi hlavní důvody, proč policie Matějovu matku stíhá, svědecké výpovědi, z nichž plyne, že se žena po synovi začala shánět pozdě: až zhruba za dvanáct minut. „To je hodně,“ říká policista. Kolik minut by to tedy mělo být? „Nerad bych se pouštěl do nějakých spekulací, co by kdyby,“ říká vyšetřovatel. „Ona ho prostě měla doprovodit. Já sám bych svoje dítě samotné na záchod ve vlaku nepustil. Nevíte, kdo ve vlaku jede, navíc to cuká a dítě může upadnout a zranit se a neštěstí je zase na světě.“
Musíme si pomáhat
Olomoucká policejní mluvčí Marta Vlachová v deníku MF Dnes tvrdila, že už svolením, aby pětiletý syn odešel sám na toaletu, porušila Matějova maminka zákon o rodině. Mluvčí Českých drah si vzápětí přisadil, že tím porušila i přepravní řád. Ani jedno není pravda. „Rodiče mají povinnost vykonávat nad dítětem dohled odpovídající nikoli jeho věku, ale stupni jeho vývoje,“ říká právnička Irena Paková, specialistka na zákon o rodině. „Nikde se neříká, že musí být rodiče s dítětem nonstop.“ A co s dobou, po kterou se matka po synovi nesháněla? „To je další otázka do diskuse,“ říká právnička. „Zákon o rodině žádné časové rozmezí pro různé životní situace nestanovuje, i tady platí obecná povinnost přizpůsobit své jednání stupni vývoje dítěte. Bez znalosti detailů si netroufám říct, zda je dvanáct minut v tomto případě málo, nebo hodně. Osobně si myslím, že je to spíš hodně, ale můžu jen odhadovat, představit si tu situaci. Malý chlapec si jde odskočit… Můj soukromý odhad doby, kdy by matka měla zbystřit, že se jí dítě nevrací, jsou tak dvě minuty,“ říká Irena Paková.
Pokud jde o přepravní řád, v něm se píše, že děti do šesti let mohou být přepravovány jen s doprovodem osoby starší 10 let. „Matka ho ničím neporušila, pětiletého syna ve vlaku doprovázela,“ říká i vyšetřovatel. „Že ho pustila samotného na záchod, je jiná věc.“
Kolem Matějova nešťastného pádu se vrší kupa nezodpovězených otázek a ani lidé, na jejichž rozhodnutí nyní závisí další život Matějovy matky, si svým konáním často nejsou jisti. „To máte těžké. Může se to stát každému, i sebepečlivějšímu rodiči. Z vlastní zkušenosti vím, že uhlídat malé dítě je nesmírně náročné,“ říká policista Vykopal, sám otec dvou dětí. „Nicméně chování té ženy mělo tragický následek, porušila rodičovskou povinnost a zákon nám nařizuje automaticky ji obvinit.“ O výchovných účincích hrozícího trestu ale Ivo Vykopal pochybuje. „Myslím si, že pro rodiče je největším trestem ztráta dítěte. Ostatně Matějova matka na tom teď psychicky není nejlépe,“ říká. Možnost, že by policie stíhání zastavila jako u zmíněného příkladu s „květináčem“, ovšem olomoucká služebna nepřipouští. „Víte, ta žena pochází z takových divných poměrů,“ říká Vykopal. „Toulá se po hospodách, věnuje se různým pánům… Aspoň tak o tom psali v novinách, určitě jste to taky zaregistrovali.“ Sekretář olomouckého policejního šéfa tím myslí zprávu deníku Blesk, jehož reportér zjistil, že podle „řady svědků“ si Matějova matka údajně ráda poseděla v nádražní restauraci. Podle dostupných úředních dokumentů ale Františka Ch. neměla nikdy konflikt se zákonem a její péče o rodinu nevzbudila zápornou pozornost pracovníků sociálky. Stačí tedy jeden text v bulvárních novinách, aby policii přesvědčil o „divných poměrech“ tragédií postižené ženy? To kapitán Vykopal odmítá, stejně jako možnost, že by bulvární zvěsti mohly ovlivnit rozhodnutí vyšetřovatelů někoho obvinit nebo ne. „To je vyloučeno, podle zákona musíme ke všem přistupovat stejně, bez ohledu na to, do jaké míry se ztotožňujeme s jejich způsobem života,“ říká s dovětkem, že „případ ještě není u konce“. Má tím na mysli další možnost: že totiž za Matějovu smrt mohou být stále ještě obviněny České dráhy. „To víte, že si myslím, že by mělo být u dveří vlaku viditelné varování, že dveře nejsou za jízdy zabezpečené,“ říká Vykopal, „a myslím si také, že na tom by se dala postavit obžaloba. Státní zástupce ale nic podobného nenavrhl – on asi stát těžko bude žalovat sám sebe, že? Sami jsme zatím žádné podezření ze spáchání trestného činu nezjistili, ale pokud by na dráhy podala trestní oznámení třeba Matějova matka nebo někdo jiný, podnět může dát kdokoli, to vám říkám, že bychom tuhle možnost znovu prošetřili pořádně a nekoukali napravo nalevo, stát nestát.“
Má jít Matějova matka před soud? Debata na
.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].