Atomová renesance

Evropa stojí podle všeho na počátku renesance jaderné energetiky. Po dvacet let trvajícím zavržení atomových elektráren, jež následovalo po havárii v Černobylu, svůj postoj přehodnocují Švédové a Italové, první elektrárna na půdě EU se staví ve Finsku a další se chystá v Pobaltí. Tvrdě proti už nejsou ani v Německu, s jádrem se koketuje ve Španělsku, Belgii, Maďarsku i u nás. Posledním příkladem zásadní změny postoje je Velká Británie. Její vláda ještě před třemi roky jaderným elektrárnám prorokovala především z ekonomických důvodů konec kariéry, dnes jim naopak umetá cestu zpátky do života. Na stranu atomových elektráren se přidali i někteří environmentálně naladění vědci a aktivisté jako James Lovelock, poradce britské vlády pro otázky vědy Sir David King nebo spoluzakladatel Greenpeace Patrick Moore. Jednoznačně proti zůstává v tuto chvíli snad jenom Rakousko.

Důvodů je hned několik: obavy o dostupnost paliv, jako je ropa a plyn. Strach z globálního oteplování, jež je dnes v Evropě dávno v hlavním proudu veřejné debaty. A samozřejmě rostoucí ceny surovin, které, alespoň podle některých výpočtů, proměnily dříve nákladně dotovanou jadernou energetiku v normální byznys.

Jako by bylo řešení náhle po ruce – stačí zavřít oči, zapomenout na staré strachy a skočit rovnýma nohama do světa jaderných elektráren, pro které je vždy dost paliva v politicky stabilních zemích, nevyfukují do vzduchu skleníkové plyny a jsou dnes již tak bezpečné, že rizika spojená s…