Tálibán hledí na PR

Němečtí vojáci jsou poprvé od druhé světové války pod těžkou palbou – v Afghánistánu. „Je to ryzí zázrak, že při pumových atentátech a útocích posledních týdnů jsme ještě nezaznamenali padlé,“ píše Frankfurter Allgemeine Zeitung. Přitom Afghánistán je často prezentován jako země, kde – na rozdíl od Iráku – vedle sebe úspěšně působí jednotky NATO od Američanů přes Němce až po Čechy. Ale v jeho jižních regionech, které údajně až ze tří čtvrtin kontroluje Tálibán, je to zapeklité. Ideová, materiální i lidská podpora přichází z Pákistánu, z provincie Severozápadní pohraničí. A i když vláda v Islámábádu přesvědčuje svět, že proti terorismu dělá, co může, její moc do kmenových území příliš nesahá.

Dosáhl tam ale zrak německých novinářů – na pozvánku Tálibánu. V lokalitě Achúra Chaták, kterou před svým únosem a zavražděním navštívil i americký žurnalista David Pearl, je přijímá šéf jednoho z učilišť, na nichž se nechali indoktrinovat i rodilí Britové, před rokem pachatelé největšího sebevražedného atentátu v Evropě. Není to žádná školička, ale zařízení pro tři tisíce studentů („tálibů“) s klimatizovanou počítačovou místností. Vedoucí Samí ul-Hak má navíc poslanecký mandát v Islámábádu za stranu Džamáat Islamíja. „Nic neskrýváme, ať lidé přijdou a na vlastní oči se přesvědčí, co děláme,“ říká. Jeho tajemník dodává: „Kdyby byli němečtí vojáci zajati Tálibánem, byli by propuštěni s tím, ať už nepodporují Američany.“ Čestné tálibánské.