Šok a naděje

Asi každý, kdo minulý týden sledoval případ rychlé jízdy policejního prezidenta Vladislava Husáka, prožil nejprve pobouření nad tím, že hlava českých strážníků tak bezohledně ohrožuje naše životy, pak příjemné překvapení z prezidentovy kajícné omluvy a nakonec pochybnost. Potrestal se Husák opravdu, nebo jen lišácky chlácholí rozhořčenou veřejnost? Druhá možnost se zdá pravděpodobnější, ale přesto celá kauza končí optimisticky – jejím jednoznačným vítězem je totiž nový silniční zákon.

Být tři týdny poté, co celá země sundala nohu z plynu, přistižen novináři v rychlosti 190 kilometrů za hodinu, je natolik skandální trapas, že ho Vladislav Husák jen těžko může vyžehlit dobrovolným odložením řidičáku na tři měsíce a příspěvkem na charitu. Kdokoli z nás by za tenhle přestupek platil více a neřídil déle. Těžko doufat, že policejní šéf složí funkci nebo se za volantem neobjeví dva roky, vždyť všichni papaláši, přistižení při podobném i horším přestupku, reagovali jen lhaním, výmluvami nebo mlčením. A prošlo jim to. Husák se přiznal, bez vytáček omluvil a symbolicky potrestal. Je evidentní, že nebýt nového bodového systému, neměl by k něčemu takovému motivaci.

Prezidentův krok je třeba přes všechna ale přivítat, protože kdyby se zachoval podle dosavadního scénáře mocných, mohlo by to celému systému, který zatím budí tolik emocí, zasadit velmi vážnou ránu. Každopádně silniční zákon dělá divy a my se můžeme těšit, koho redaktoři MF Dnes nachytají příště.