Jaderné eso na Blízkém východě

Začínal podzim a Mordechaj Vanunu se na toulkách Londýnem cítil osamělý. V duchu nadával na nedůvěřivé novináře, kvůli nimž už týdny bezcílně bloudil britskou metropolí. Pořád chtěli něco ověřovat. Nejen ti ze Sunday Times, listu, který Mordechaje do Londýna dopravil až z Austrálie, ale dokonce i žurnalisté z bulvárního plátku Sunday Mirror, jimž v rozčarování nad průtahy svůj příběh také nabídl. Přitom Mordechaj neříkal nic než pravdu. Uvědomoval si, že je to pravda poněkud výbušná, přesto si nepřipouštěl starosti.

Toho dne na konci září 1986 zavítal dvaatřicetiletý Izraelec na Leicesterské náměstí, do srdce divadelní čtvrti. Náhle se jeho zrak setkal s pohledem mladé, asi pětadvacetileté ženy. Usmála se na něj a Mordechaj ji z náhlého vnitřního popudu oslovil: „Jste turistka jako já?“ Vzápětí ji pozval na kávu. Tím si podepsal rozsudek, který ho stál 18 let života.

Pohledná Američanka Cindy Mordechajovi učarovala. Mluvil o ní i s reportérem Peterem Hounamem ze Sunday Times, tomu se ale zprávy o jeho nové přítelkyni ani trochu nezamlouvaly. Ostatně jako všechno ostatní. Kdyby dal Mordechaj na Hounamova věčná varování, musel by celý svůj pobyt v Británii strávit zamčený v hotelovém pokoji. Proto když Cindy Mordechaje pozvala na krátký romantický výlet do domu své sestry v Římě, vůbec o tom Hounamovi neřekl. Nedůvěřivý reportér by bezpochyby zase jen maloval čerty na zeď…

…