Úterý? Tak to nejsme v Belgii

Doma o nich není moc slyšet, ale každý den spolurozhodují o Evropě. Čtyřiadvacet českých europoslanců. Jeli jsme se podívat, co dělají a jak se jim v parlamentu žije.

Café au lait?

Novinářský bufet Evropského parlamentu ve Štrasburku je příjemné, i když trochu zakouřené místo – šálek skvělé kávy tam pořídíte za euro. Číšníci v bílých košilích a „unijně“ modrých vestách kmitají sem a tam a vaří unaveným žurnalistům jedno kafe za druhým. Anglicky žádám o kávu s mlékem. Asi třicetiletý číšník zvedá obočí. „Café au lait?“ ptá se. Teď zase tázavě zvedám obočí já. „Café au lait, s´il vous plait?“ trvá obsluha na konverzaci ve francouzštině. Je to možné – v bufetu Evropského parlamentu, kde 732 poslanců ze 166 stran zastupuje 457 milionů občanů pěta- dvaceti zemí Unie, se nedomluvím anglicky? Je to tak. A stejně pohořím, když se z padesátnice v dalším bufetu v přízemí snažím dostat jeden „apple pie“, skončíme u gestikulace. „Když oni tady skoro všichni mluví francouzsky,“ směje se mému údivu o chvíli později dopisovatel slovenské agentury SITA Michal Havran, který ve Francii žije už deset let.

Tvrdošíjní patrioti v parlamentních kantýnách se ale nakonec ukazují jako jediný problém, na který novinář ve štrasburském sídle Evropského parlamentu napoprvé narazí. Jinak totiž ta instituce působí ve všech ohledech…