Němci uklidnili Goliáše

Páteční návštěva Angely Merkelové v Bílém domě, její první v úřadu německé kancléřky, nemohla být rozdílnější než podobná setkání Gerharda Schrödera. Za jeho vlády, hlavně v uplynulých čtyřech letech, byly německo-americké vztahy poznamenány jiným názorem na Irák a antipatií mezi ním a americkým prezidentem Georgem Bushem. Znamená to, že nejhorší novodobá krize vztahů EU–USA je definitivně za námi? Relativní součinnost obou strategických entit ohledně jaderného programu Íránu jako by tomu nasvědčovala. Přesto však mezi Evropany a Američany harmonie nezavládne, což za současné politické konstelace nemusí znamenat nic osudového.

Styl se počítá

Washington uvítal Merkelovou jako spolehlivého přítele a spojence, stoupence silné euroatlantické vazby. A není divu. Pokud jde o diplomatické naladění, koaliční kabinet pod vedením dámy z bývalého východního Německa hraje v jiné tónině než maestro Schröder. Kontrast symbolů je výmluvný i teď. Zatímco Schröder je lobbistou ruského Gazpromu, této ozvěny komunistického energetického vydírání, dalo několik členů nynější vlády najevo zájem o potvrzení přátelských vztahů s USA. Vztahům s Ruskem se dostalo jen obligátní nálepky strategického partnerství.

Styl, jenž se v diplomacii počítá, nedovolí německé koaliční vládě klesnout na roveň Schröderova antiamerikanismu ani tehdy, bude-li s vládou prezidenta Bushe nesouhlasit. Neshoda o Iráku sice trvá, Bush se však s německou pozicí smířil. Ví, že se od…