Mimochodem
Pokud by si někdo chtěl rozšířit znalosti o Anthony Hopkinsovi, může navštívit české oficiální stránky filmu Důkaz.
Pokud by si někdo chtěl rozšířit znalosti o Anthony Hopkinsovi, může navštívit české oficiální stránky filmu Důkaz. Dozví se tam, že „svůj režisérský debut učinil Hopkins v roce 1995 filmem August, adaptací Chekhova ,Uncle Vanya‘, pro který složil hudbu a sám hrál Vanya“. Zbytek pětistránkového textu je celkem v pořádku. Jeho autor či překladatel ovládá češtinu bez problémů, i když někdy na jejích finesách trvá i navzdory zavedeným pravidlům: například Amadeus píše s -á-.
Jen ten, kdo prošel otravným českým školstvím s jeho biflováním a často fašistickými praktikami v hodinách češtiny (za jednu chybu v diktátu stupeň dolů), ví, jak mu bylo blaze, když ze školy konečně vypadl. Málo se o tom mluví, ale zatímco nositelé jedniček z češtiny často nakonec vedli nudný život s razítkem v ruce někde na přepážce, z těch ostatních se někdy stali autoři z povolání. A kdoví, třeba to potká i toho, kdo tak pěkně popsal Hopkinsovy režijní začátky. Nakonec se toho tolik nestalo: asi jen chyběl ve škole, když zrovna probírali Čechova, a pak už o něm nikdy neslyšel.
Teoreticky jsou tu tři možnosti. První: Chekhov a jeho drama Uncle Vanya jsou prvními vlaštovkami moderní euročeštiny. Koneckonců, čeština, kterou známe dnes, je tu s námi sotva sto šedesát let a kdo říká, že je definitivní? Jazyk se vyvíjí, nebo ne? Druhá: můj duch stárne. Kdysi se vzdělanci rozčilovali, že jejich děti už nečtou Tacita latinsky. Mně se dneska stejně hloupé zdá, že znát Strýčka…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu