Zizou tmelí Francii
Když se loni v srpnu objevila ve francouzských médiích lakonická věta Je reviens (vracím se), navzdory letním prázdninám prošuměla celou Francií nevídaná vlna euforie.
Když se loni v srpnu objevila ve francouzských médiích lakonická věta Je reviens (vracím se), navzdory letním prázdninám prošuměla celou Francií nevídaná vlna euforie. Na toto sdělení okamžitě reagovali prezident republiky, významní politici a osobnosti veřejného života, umělci, státní instituce, burza i obyčejní lidé. „Bůh se vrací a má podobu Zinedina Zidana,“ psal tisk. Neexistuje vhodnější ilustrace bezbřehé popularity tohoto francouzského fotbalisty kabylského původu. Své spoluobčany navíc spojuje napříč celou společností, podobně jako na konci druhé světové války až devótně uctívaný Charles de Gaulle. Ze zachránců národa se vždy stávají legendy, byť na rozdíl od slavného generála Zidane velel pouze útokům na branku soupeře. Leč fotbalově nevýraznou Francii po svém návratu do národního týmu zázračně oživil a přivedl až do berlínského finále.
Black-Blanc-Beur
Fenomén Zidane se zrodil v roce 1998, když Francie poprvé zvítězila na mistrovství světa. Závěrečný zápas turnaje se tehdy odehrál na severním předměstí Paříže, kde v lidové čtvrti Saint-Denis trčí k obloze fotbalová katedrála, supermoderní Stade de France. Právě tady Zidane vsítil dva rozhodující góly, jež srazily brazilského soupeře do kolen. Jako by se tím uzavřel symbolický kruh, na jehož počátku stál Zidanův otec Smail, kabylský pasák ovcí, který v září 1953 přijel za prosperitou z někdejšího…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu