V kleštích Hamásu a Hizballáhu

„Další blízkovýchodní válka – Izrael proti genocidnímu islamismu – právě začala,“ píše v americkém magazínu The New Republic novinář Josi Klein Halevi, známý i ze svých komentářů v Respektu. Nepřehání? Možná trochu ano, ale jádro věci opravdu nevypadá růžově. Už to není zápas o život jednoho uneseného vojáka. Nyní jde o to, jak se vyhnout situaci, kdy je Izrael účinně ostřelován raketami ze dvou stran – z Gazy a Libanonu. Tak se změnila situace za pouhé dva týdny. V neděli 25. června byl unesen desátník Gilad Šalit a izraelské jednotky se po necelém roce vrátily do pásma Gazy. Ve středu 12. července byli uneseni dva vojáci ze severní hranice a Izraelci se po šesti letech vrátili do jižního Libanonu. Jenže právě to, co vypadá jako opakování téhož, není totéž. Nejde jen o šrám na pověsti a profesionalitě izraelské armády. Jde o koordinovaný útok ze dvou směrů zeměpisných i myšlenkově fanatických – od západu odpaluje své kásámy sunnitský Hamás, od severu své kaťuše šíitský Hizballáh. A obě tato hnutí mají své zázemí v Sýrii a Íránu.

Server Debka, vždy dobře informovaný, leč vycházející z anonymních zdrojů, popsal situaci takto: „Teherán otevírá z Gazy a Libanonu novou válečnou frontu proti Washingtonu. Pro svůj souboj s Amerikou používá Izrael jako cíl, Sýrii jako týlovou základnu a Irák jako cvičiště.“ Evropští politici to sice takto jasně a nahlas říci nemohou, ba ani nechtějí, ale právě v citovaném mixu hrozeb spočívá…