Už zvonilo, tak střílej

Ericu Harrisovi bylo šestnáct, když informoval návštěvníky své internetové stránky, že prostě nesnáší „lidi, co používaj to samý slovo znova a znova“. A pro ty, kteří se v jeho charakteristice našli, měl zároveň milý vzkaz: „Přečtěte si zasranou knížku nebo dvě a rozšiřte si slovní zá-so-bu, vy zasraný idioti!“

To bylo před deseti lety a středoškolák Harris sám četl hodně. Vedl si deník, do něhož si zapisoval citáty z knih, občas dokonce v němčině. Obdivoval filozofy Hobbese a Nietzscheho, zato nesnášel skoro všechny normální smrtelníky; jejich seznam byl pořádně dlouhý a Harris jej na internetu často doplňoval. Čestné místo v něm zaujímali jeho spolužáci.

Dvacátého dubna 1999 ta nechuť vyvrcholila: krátce před polednem vešel Harris spolu s kamarádem Dylanem Kleboldem do budovy střední školy Columbine poblíž Denveru, kterou oba navštěvovali. Zamířili do jídelny, jež se plnila studenty přicházejícími na oběd, a umístili sem dva vaky s podomácku vyrobenými bombami. Poté se vrátili na parkoviště před školou, kde na dvou různých místech nechali zaparkovaná auta s ukrytými ručními zbraněmi a jednoduchými granáty. Pak už jen čekali na výbuch.

Bomby zanechané v jídelně, které Harris s Kleboldem zhotovili dle návodu nalezeného na internetu, měly dostatečnou sílu na to, aby způsobily částečnou destrukci budovy. Kdyby vybuchly, usmrtily by kolem šesti set lidí. Na přeživší…