Nejhorší obchod Alana Svobody

Když se zeptáte obchodního ředitele firmy ČEZ Alana Svobody, jak se mu žije s policejním stíháním na krku, není mu moc do řeči. „Tak to jste ťal do živého,“ pronese tento drobnější třicátník svým hlasem dabingového herce a po chvíli mlčení dodá, že je to „velmi nepříjemné“. Už rok a čtvrt ovšem není zcela jasné, co Svoboda vlastně udělal. Tedy v hrubých rysech to jasné je, jenže chybí jasný výklad, se kterým si justice a lidé placení za dozor nad kapitálovým trhem dávají velmi na čas. Přitom jejich závěry budou pro podnikání v Česku velmi důležité.

Důvodné podezření

Alan Svoboda (34) udělal loni koncem dubna něco, nad čím povytáhne obočí každý policajt trochu víc zběhlý v kriminalitě „bílých límečků“. Těsně před zveřejněním výročních výsledků nakoupil manažer ČEZ akcie své firmy. Podle zákona svůj obchod ohlásil na Komisi pro cenné papíry (KCP). Pak počkal zhruba měsíc a půl, až se akcie zhodnotí, a se ziskem v řádu statisíců je prodal.

Od devadesátých let je přitom justice především v USA a Evropské unii na tyto obchody velmi háklivá, příliš okatě totiž porušují princip rovnosti na kapitálovém trhu. Manažeři z principu mají důležité informace ovlivňující cenu akcií dříve než ostatní a mohou na tom vydělávat. Proto státy dbající na férová pravidla byznysu zakazují manažerům, aby v kritickém čase (obvykle několik dnů) před zveřejňováním výsledků hospodaření nakupovali akcie firem, které řídí. Přísné zákony přijalo před vstupem do EU i Česko, první větší případ zdejšího zneužití informací v obchodním styku (v byznysu se tomu říká insider trading) byl tedy Svobodovým přičiněním na světě. Problém ale je, že ani po patnácti měsících neznáme výsledek, dá se jen tušit.

Vyřešit tuto kauzu není samozřejmě práce na jedno odpoledne, ale že by se měla táhnout déle než rok? Vždyť jde o to vyslechnout Svobodu a jeho kolegy z ČEZ, srovnat data finančních operací, prověřit, k jakým informacím Svoboda jako člen vedení měl a neměl přístup, zjistit si informace o akciových kurzech ČEZ.

Napřed se téhle práce ujala Komise pro cenné papíry, dodnes ale případ neuzavřela. Proto podle mluvčí České národní banky Pavlíny Bolfové neposkytují žádné informace. „Proč to trvá tak dlouho? Je to složitý případ, navíc pracujeme v zákonných termínech,“ říká Bolfová. Od lidí z KCP se hned tak nějakých výsledků nedočkáme, Svobodovo šetření totiž přerušili ve chvíli, kdy policie (konkrétně protikorupční útvar) také po měsících šetření letos v dubnu Svobodu obvinila z trestného činu.

V tu chvíli ministři průmyslu a financí z titulu většinového akcionáře přinutili Svobodu, aby opustil místo v představenstvu ČEZ a manažer odešel na vynucenou dovolenou. Další zvrat přišel začátkem července. ČEZ obdržel právní posudky, které si nechal udělat. Podle nich Svoboda trestný čin nespáchal, ředitel se tedy vrátil zpět do funkce. Navíc se souhlasem vlády. „Nemůžeme odpovídat za každého manažera firmy ČEZ. Pro nás jsou důležité posudky renomovaných autorit, které jednoznačně říkají, že pan Svoboda se ničeho nedopustil,“ řekl mluvčí ministra průmyslu Jiří Havlíček.

Problém je, že to podstatné stále ještě nekončí. „Existuje důvodné podezření, že byl spáchaný trestný čin,“ trvá na trestním stíhání mluvčí pražského státního zastupitelství Martin Omelka. A kdy tedy bude případ vyřešen? „To se nedá říct,“ říká Omelka. „Případ je složitý. Může to trvat dva měsíce nebo taky půl roku.“

Jaké vnitřní informace?

Pro pana Svobodu je samozřejmě důležitý výsledek, pro české reálie jde ale také o průběh vyšetřování a argumenty, které nakonec převáží. Jinak řečeno, jak přísně budou justice a dozorčí orgány ČNB paragraf o zneužití informací vykládat a jaká se tedy v Česku zavede praxe.

Svoboda se hájí na několika frontách. Zaprvé prý nákup akcií den před uveřejněním výsledků byla shoda okolností. „Přiznávám, že jsem při nakládání se svými penězi trochu bordelář,“ říká manažer v příjemném prostředí své prosklené, klimatizované kanceláře na pražské Pankráci. „Měl jsem na běžném účtu z předchozích zaměstnání hodně peněz, koruny i cizí měnu, které se postupem času znehodnocovaly. Chtěl jsem je zhodnotit a udělat to z jedné vody načisto.“ Svoboda tedy pověřil specialisty z ČSOB, kteří to měli obstarat. Zájemci Svoboda jako důkaz ukazuje složku asi třiceti dokumentů, které dávají přehled o provedených transakcích. V jejich rámci Svoboda na radu brokerů převedl třeba dvacet tisíc eur a dvacet jedna tisíc dolarů na koruny, koupil si životní pojištění nebo pojištění domácnosti. „Jedním z doporučení bylo i nakoupit akcie, a to jsem učinil,“ říká manažer. V tom čase měly akcie ČEZ hodnotu čtyři sta korun a analytici odhadovali dlouhodobý růst až o stokoruny. „Tak jsem vydal brokerům příkaz, aby je nakoupili. Bylo to v rámci dlouhodobého rozhodnutí v celé řadě dalších investic.“

Zadruhé Svoboda tvrdí, že výsledky firmy v čase kupování akcií ani neznal. Tady žádné důkazy samozřejmě k dispozici nemá. Nijak navíc nezastírá, že o datu vyhlašování výsledků věděl, na tiskové konferenci, kde k vyhlášení došlo, jako obchodní ředitel dokonce mluvil. Jeho přímí podřízení část zprávy pro novináře připravovali. „Samotné výsledky se obvykle dozvídám až z novin a z vnitrofiremních komentovaných analýz. Ty ale chodí později,“ tvrdí Svoboda. Tuto nejasnost může prosvětlit jedině vyšetřování poměrů v ČEZ. Policie ale jen jednou vyslechla Svobodu, informační toky v ČEZ zatím prozkoumat nebyla.

Později Svobodovi právníci dodali ještě jeden argument: výsledky hospodaření nijak výrazně neovlivnily cenu akcií. Vše se vyvíjelo v trendu, který analytici očekávali. „Nemohlo jít o zneužití exkluzivních informací. O žádné exkluzivní informace totiž z pohledu trhu nešlo,“ hájí se Svoboda.

Stejně argumentují i právní posudky, které si nechal ČEZ vypracovat. Podle nich by Svoboda porušil zákon, pokud by učinil něco neočekávaného, zachoval se proti cenovému trendu akcií. To se ale nestalo. Finanční analytici s růstem cen akcií počítali a vývoj ceny po zveřejnění také nic nového nepřinesl. Například podle analýzy právnické kanceláře Kocian, Šolc, Balaštík „nestačí, aby daná osoba měla informace k dispozici, jde o to prokázat, že vnitřní informace hrála podstatnou roli při investičním rozhodnutí“. Řečeno jinak: loni na jaře nebylo pochyb, že cena akcií ČEZ půjde nahoru, Svoboda tedy ani jako ředitel žádnými „speciálními“ informacemi disponovat nemohl.

Můj návrh

Na happy end si ale budeme muset počkat. Policie nechce o případu mluvit, stíhání však pokračuje patrně proto, že podle trestního řádu stačí ke spáchání trestného činu úmysl. Alanu Svobodovi samozřejmě nikdo do hlavy nevidí. Kdyby ale koupil akcie o den déle, nebyl by problém. Jenže on akcie nakoupil ve chvíli, kdy by to jako vrcholný manažer dělat neměl. Výsledky hospodaření sice cenu akcií nevychýlily, potvrdily ale trend, na kterém později Svoboda vydělal. (Akcie prodal podle svého vysvětlení proto, že se mu naskytla koupě domu, o který dlouhodobě usiloval.)

Spor se tedy teď točí kolem toho, co vlastně „vnitřní informace“ jsou a nakolik musí, nebo nemusí ovlivnit cenu akcií. Pokud by policie a státní zástupce trvali na výkladu, že „nerozhoduje pohyb kurzu, ale podstatné jednání“, skončí případ jednou možná přece jen u soudu.

Jistý efekt má ale případ na české poměry už nyní. „ČEZ nedávno přijal směrnici, že lidé z vedení nesmí nakupovat akcie dvacet dní před uveřejněním výsledků a tři dni po něm,“ říká Alan Svoboda. „Byl to můj návrh,“ dodává.

Má jít Svoboda k soudu? Diskutujte na www.respekt.cz.