Klaus se vyšachoval

Každým dnem může nastat situace, kdy bude během vládních vyjednávání klíčová role prezidenta. Během krátké porevoluční historie jsme to zažili už několikrát. Ještě nikdy předtím ale nebyla pozice hlavy státu tak nebezpečně slabá, jako je tomu nyní.

Prezidentovy podmínky

Jedním z důvodů, proč by měl být prezident v českém systému nadstranický, je jeho role při povolebních vyjednáváních. Hlava státu má hrát aktivní roli coby moderátor povolebních vyjednávání. Prezident je i prvkem kontinuity, jeho volební období je o rok delší než vládní. Jako takový má stranám pomoci najít řešení, zejména pokud je jasné, že ve světle volebních výsledků tápou.

Jenže aby prezident mohl hrát roli věrohodného moderátora politických jednání, musí strany mít alespoň elementární důvěru v jeho nestrannost. Jinými slovy: strany například mohou prezidenta „nemít rády“ za jeho kritiku přebujelého partajnictví, jako tomu bylo v případě Václava Havla, ale zároveň si musí být víceméně jisty, že nebude svého postavení zneužívat ve prospěch jedné strany. A tomu tak dnes není.

Václav Klaus v roli prezidenta asistuje u vzniku už třetí vlády, jenže první dvě vznikly nikoli po volbách, nýbrž po pádu vlády předchozí. Už tehdy se ale začaly rýsovat kontury Klausova stylu, v němž hrála podstatnou roli jeho podmínka, že vláda musí být většinová. Kdyby na stejné podmínce trval i v případě koalice vytvořené Mirkem Topolánkem po nedávných volbách, mohli bychom se sice…