Kde se stane chyba
Shrnutí politické situace a prognóza na příští léta na Slovensku, v Polsku, Rakousku a Česku.
Píše se leden 2009 a Praha se poprvé ujímá předsednictví v EU. Celý stát se snaží zabodovat před světem – premiér Pavel Bém, ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, ba dokonce věčný eurorýpal Václav Klaus. Jak by také ne, když právě před rokem mu velká koalice umožnila druhý mandát v čele státu. Jenže Česko už zdaleka není potenciálním černým koněm střední Evropy, jak se zdálo být ještě před třemi lety. Reformní nápady a pokusy se rozpustily v alianci ODS a ČSSD. Navíc se blíží volby a žádná z velkých stran nechce příliš riskovat. V čele EU tak stojí země, která sama neví, co se sebou. Jak se to mohlo stát? Vždyť po volbách v červnu 2006 to vypadalo úplně jinak.
Slovensko: tak jako Pilát
Jistě, takový scénář je až příliš vyhrocený, ale tak už to u podobných výstrah chodí. Je to jako s onou příslovečnou žábou – je-li hozena do horké vody, vyskočí, je-li pomalu ohřívána, uvaří se. Podobně to, co dnes působí jako banální detail a zbytečné strašení, se může až ze zpětného pohledu ukázat jako reálný signál neblahého směřování. Takže raději teď trochu strašit, než se pak v nějaké obskurní konstelaci ptát: Kde se stala chyba?
Vyrazíme-li proti proudu času, nejblíže na ráně je Slovensko. To, co v předjaří vypadalo jako jakási sportovní soutěživost mezi Prahou a Bratislavou, teď působí coby aktuální výstraha. Ačkoli Slováci volili dva týdny po nás a vyznění tamního souboje…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
