Událost na internetu

Naprostá většina textů o internetu vzbuzuje ve čtenáři dojem, že narazil na největší dobro od vynálezu červeného vína. Úvahy se obvykle točí kolem slov jako demokratizace, spolupráce, otevřenost, komunita, svoboda slova, rovnost a vůbec to celé zní jak preambule ústavy.

Kritičtější názory jsou méně viditelné, ale v poslední době se několikrát ozvaly s nebývalou intenzitou. Začal s tím vlivný americký publicista Nicholas Carr, když na svém blogu zveřejnil esej „Amorálnost webu 2.0“. Všímá si v něm, že vývoj internetu již roky vyvolává nadšené reakce plné patosu a náboženského snění.

Má to svou logiku. „Kdo hledá transcendenci z fyzického světa, pro toho je internet zemí zaslíbenou. Všichni jsme zde znaky bez těla, které mluví za pomoci znaků k jiným znakům,“ píše Carr. Psaní o internetu je tak někdy zaměnitelné s kázáním. „Když zatěžujeme web osobní touhou po transcendenci, už se na něj nemůžeme dívat objektivně,“ zlobí se Carr.

Věrozvěsti, kteří mu leží v žaludku, získali novou sílu s rozmachem takzvaného „webu 2.0“, jak se říká internetovým stránkám, které stojí na dobrovolné spolupráci amatérů. Třeba stránka digg.com, shromažďující odkazy na zajímavé články, volá: „Sdílej, objevuj, ukládej si a podporuj zprávy, které jsou důležité pro tebe!“ Novinář Dan Gillmor apeluje na konci knihy We the Media: „Váš hlas je důležitý. Můžete tvořit vlastní zprávy. My všichni můžeme. Začněme.“…