Slovensko zažívá déja vu

Slovensko si zopakuje svůj úkol jako špatný školák, který nezvládl lekci z historie napoprvé. Tentokrát to ale není osudová křižovatka dějin jako kdysi, ale obyčejné, trapné selhání.

Voliči dali před dvěma týdny politikům šanci, aby zlomili prokletí rozpolcené společnosti, kterou celých šestnáct let rozdělovaly napůl dvě mentálně odlišné politické generace. Zakladatelem tohoto stereotypu byl Vladimír Mečiar, jehož HZDS se letos poprvé propadlo pod 10 procent. Tím se uvolnily vazby pro jiná politická seskupení napříč oběma generacemi. Mečiar přesto – a tentokrát pro neschopnost jiných politiků – opět sehrál neblahou roli ve slovenských dějinách.

Vládní sestava, kterou ohlásil předseda Směru Robert Fico ve středu večer, vyvolala šok doma i v zahraničí. Vzal si do vlády HZDS a nacionalistickou SNS, čímž převzal Mečiarovo dědictví a sám sebe ustanovil jeho poručníkem.

Dzurindova chyba

V této chvíli není jasné, jak s tímto dědictvím Fico naloží a v jaké podobě se na Slovensku zopakuje verze z 90. let. První signály jsou neradostné. Jména nových ministrů, o kterých se mluví v kuloárech, nahání v některých případech hrůzu. V parlamentu už dala nová vládní koalice najevo, že bude prosazovat mocenský přístup bez jakékoli diskuse.

Slovenská společnost prodělala velké změny a má jistě dost sil, aby odrazila nejhorší nápor. Nicméně pochybuji, že je schopna ještě…