Můj táta esesák

Dne 6. dubna 1947 byl ve vojenském bunkru na rakousko-italské hranici nalezen muž se dvěma průstřely hlavy a jednou ranou v hrudníku. Vytetované číslo na nadloktí a jizvy v obličeji dávaly tušit, že mrtvý nebude lesní dělník, jak stálo v dokladech, které se u něho našly. O šestapadesát let později se vydal na stejné místo rakouský spisovatel Martin Pollack (1944), aby zrekonstruoval příběh onoho muže. Výsledkem pátrání je kniha Mrtvý v bunkru s podtitulem Zpráva o mém otci (Der Tote im Bunker. Bericht über meinen Vater), jedna z nejpůsobivějších knih rakouské literatury posledních let.

Milý šéf gestapa

Půl století odmítal úspěšný autor, překladatel z polštiny a někdejší redaktor týdeníku Der Spiegel nahlédnout do rodinné historie „ze strachu, že bych mohl narazit na věci, které překonají už beztak děsivá očekávání“. Pollack si na otce vzpomínal jen matně. A z několika rodinných fotografií, na kterých se usmíval urostlý a opálený muž, z matčina mlčení a babiččiných vyhýbavých odpovědí si jeho obraz nedokázal zrekonstruovat.

Pollack musel prostudovat množství materiálů, zpráv a výpovědí, aby se dozvěděl, že jeho otec, doktor práv Gerhard Bast, a onen muž nalezený v brennerském průsmyku, jsou jedna a táž osoba. Navíc se naplnilo temné tušení: otec, ten „neuvěřitelně skromný a milý člověk“, jak říkala Pollackova babička, byl současně sturmbannführerem SS,…