Lístek a sklapni

Zpráva o tom, že jeden poslanec budoucí koalice nehlasoval v tajné volbě šéfa sněmovny pro Miroslavu Němcovou, vyvolala pozdvižení. Protivníci se radují nad nedostatkem jednoty, stoupenci Topolánkovy vlády rozpačitě kroutí hlavou. Z jedné události však těžko soudit – šlo o první pokus, který nemusí mít větší význam. Smích poslanců ČSSD je ovšem úplně absurdní. Popravdě řečeno totiž posměch, či spíš lítost patří především jim.

Zaslouží si ji díky potupnému divadlu, v němž všichni delegáti ČSSD odevzdali po volbě lístky svému bossovi, aby měl přehled, jak kdo z nich „tajně“ hlasoval. Čtyřiasedmdesát mužů a žen se tak bez protestu vzdalo svobody a nezávislosti, kterou jim garantuje ústava. Člověk nemusí být sociální demokrat, aby nad tímto dobrovolným ponížením cítil lechtání studu. Socialisté ztrácejí kredit každým dnem. Nejdříve byl za hrobového ticha spolustraníků z kandidátky vyškrtnut muž, který měl jiný názor než předseda. Pak nikdo ani nešpitl, když šéf ČSSD zpochybnil demokratické volby, a nyní už ani zákonodárci nesmějí svobodně hlasovat. Půjde-li to takhle dál, nezbude než zrušit v české dolní komoře tajné volby. Jejich původní smysl – dát poslancům možnost svobodně a bez tlaků se rozhodnout – totiž nějak ztrácí opodstatnění.