Vídeňská love story

Po milenecké hádce obvykle následuje trapné ticho. Oba jindy roztomilí lidé právě svorně předvedli něco hodně ošklivého. Teď na sebe jenom v úžasu zírají. Konec iluzí. Tak snad abychom raději šli každý po svém? Ale po všech těch letech?

Evropa a Spojené státy se za dalším životním dobrodružstvím jeden bez druhého jen tak lehce vydat nemohou. I kdyby chtěli, jsou spolu srostlí jako siamská dvojčata. Ale oni nechtějí, mají se vastně rádi. Jenom se to všechno nějak vymklo kontrole. Tak co takhle zkusit být alespoň dobří kamarádi?

Na společném summitu EU–USA minulý týden ve Vídni to po několika letech trapných výstupů a scén vypadalo skoro jako za starých dobrých časů. Alespoň mezi politiky. S méně pragmatickým veřejným míněním to ještě bude těžké. Největší hrozba světové bezpečnosti? Spojené státy americké, říká v průzkumech 36% obyvatel starého kontinentu, což je vyšší číslo než třeba v případě Íránu. Ale vše nasvědčuje tomu, že bude lépe. Mezi Spojenými státy a Evropou se schyluje k začátku krásného přátelství.

Nepříjemný začátek

Křivka lásky a nenávisti, kterou zvládly Evropa a Spojené státy opsat za posledních pět let, je řádně vyklenutá. Píše se rok 2001. Na New York útočí teroristé, francouzský Le Mond tvrdí, že „jsme všichni Američané“ a evropské státy oprašují na znamení solidarity článek smlouvy o NATO, podle kterého je útok na jednu z členských…