Je protiraketový deštník děravý?

Štíhlá raketa opustila silo na ostrově Kodiak a letí vstříc zimní aljašské obloze. Několik minut po startu se od ní odděluje nebezpečně vyhlížející hlavice, stoupá k hranicím kosmického prostoru a žene se nad Tichým oceánem směrem k Austrálii. Jiná raketa mezitím tiše vyčkává v šachtě 8000 kilometrů odtud, na atolu Kwajalein, který je součástí Marshallových ostrovů.

Šestnáct minut po startu balistické střely se motory vyčkávající rakety mají zažehnout a vystřelit ji vzhůru vstříc kosmickému projektilu. Konstruktéři ji vytvořili tak, aby s pomocí pozemních radarů i kosmických družic zamířila na schůzku s útočníkem, zachytila jej citlivými čidly, srazila se s ním a vyřadila jej tak ze hry.

Nic z toho se ale nestalo. Protiraketa zůstala v silu, balistická střela s maketou jaderné zbraně dopadla na „cíl“ kdesi v oceánu. A velení armády USA mělo onoho prosincového dne roku 2004 důvod k zamyšlení.

Protiraketa sice neodstartovala jen kvůli nepříliš závažnému selhání počítačů, pochybnosti přesto zůstávají. Globální ochranný deštník, který má bránit Ameriku před úderem mezikontinentálních střel, se až příliš často ocitá pod palbou kritiky. Debata nabývá na důležitosti právě v těchto dnech, kdy KLDR zřejmě připravuje cvičný start vlastní balistické rakety. A zvlášť významná je pro střední Evropu, kde se má část amerického ochranného deštníku také objevit.

Riskovali i…