Ve hvězdách

Pár dní poté, co se Ján Langoš stal federálním ministrem vnitra, si chtěl promluvit se svým náměstkem Janem Rumlem o zásadní přeměně rezortu. Kanceláře úřadu, v létě 1990 samozřejmě plného „starých struktur“, se jim nezdály příliš bezpečné, a tak se rozhodli sejít v jedné barrandovské restauraci. Jako oficiální činitele je doprovázela ochranka, vycvičená za totality, byli obklopeni deseti auty, jejichž osádky zajišťovaly kontrasledování, bezpečnost ulic i restaurace a jejího okolí. Tak jak byly zvyklé. „Dobrodružné,“ smál se potom Langoš, „ale byla to ukázka toho, jak nechci, aby ministerstvo vypadalo a pracovalo.“

Muž, který tehdy vypadal jako stárnoucí rocker, dva roky vytrvale ministerstvo čistil a měnil. Postavil nové tajné služby, reorganizoval policii a neúnavně vysvětloval, že bezpečnostní instituce by měly být průhledné a při práci by se měly opírat hlavně o otevřené zdroje. Co nejméně odposlechů, sledování, agentů. Dva roky, které ve funkci strávil, na úplnou proměnu nejobávanějšího ministerstva nestačily. Ale položily základy současným službám. Potom přišel rozpad federace a Ján Langoš se vrátil do Bratislavy.

Velkohubý Miloš Zeman by ho nazval politickým turistou. Langoš zakládal Verejnosť proti násiliu, slovenskou obdobu Občanského fóra, potom Občanskou demokratickou unii, která se dobrovolně rozpustila už v roce 1992. Kandidoval za…