Pohádka o Antonínu Koláčkovi
Přišel odnikud. Zachránil ztracený podnik. Odchází jako jeden z nejbohatších mužů v zemi a s velkorysými plány konat dobro. Na tomto popisu oslnivé dráhy jednoho z majitelů Mostecké uhelné Antonína Koláčka se shodnou jeho příznivci s mnohými jeho odpůrci.
Přišel odnikud. Zachránil ztracený podnik. Odchází jako jeden z nejbohatších mužů v zemi a s velkorysými plány konat dobro. Na tomto popisu oslnivé dráhy jednoho z majitelů Mostecké uhelné Antonína Koláčka se shodnou jeho příznivci s mnohými jeho odpůrci. Ti druzí však dodávají ještě jednu větu: Škoda, že na počátku této cesty stojí podvod a na jejím konci zmar. Antonín Koláček má ovšem jiný názor.
Oblíbený personalista
V polovině devadesátých let minulého století přišel do nehezkého města Most uprostřed zohyzděné severočeské krajiny úředník z Prahy. Jmenoval se Antonín Koláček a ještě nedávno nebyl ničím více (ani méně) než personalistou v Komerční bance. Ale oblíbeným personalistou. Tak oblíbeným, že si jej zaměstnanci vybrali jako svého zástupce do správní rady banky. A její členy brzy tak okouzlil, že ho vyslali do dozorčí rady jednoho z podniků, v němž měla Komerční banka podíl. Oním podnikem byla Mostecká uhelná společnost, jež ovládala zhruba třetinu tuzemské těžby hnědého uhlí.
Dolování v severních Čechách bylo tehdy nedlouho po převratu symbolem zkázy napáchané komunisty. Od druhé světové války mu bylo obětováno na osmdesát obcí, kvůli němu vystěhováno okolo 90 000 obyvatel a zničeno téměř 300 kilometrů čtverečních krajiny s kdysi úrodnou půdou, jezery a lázeňskými letovisky. Když přišel pan Koláček do Mostu, mluvilo se o útlumu těžby a zavírání dolů – tak,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu